Nejdřív balet, pak bramboráky!

Už tu začíná být pěkná zima, tak ještě užívejte relativního tepla v ČR. Když se nám poštěstí je i 7 stupňů a lepší už to nebude. Udělala jsem si čaj, zapálila si svíčky (Jsem děsnej pyroman, ale romantika musí být, ne?) a vrhám se na další článek.

Sluníčko ale stále svítí!

Já mám tak ráda barevný podzim

Začnu tím, že jsem už navštívila finskou školu, kde jsem sledovala děti ve třídě, protože musíme chodit povinně na náslechy. Prokazujeme se žlutou kartou a každého učitele se musíme zeptat, jestli můžeme sledovat jejich hodinu. Byla jsem z toho celkem nervózní, protože nevíte, jestli je třída přesně tam, kde zrovna čekáte, neznáte učitele a navíc nevíte, jak dobře bude umět anglicky. Když přišla moje paní učitelka ze 3. C bavila se do toho s další učitelkou, podívala se na mě během hovoru s ní, jen mi řekla open a odešla. Tak jsem si říkala, no to bude ještě sranda. Naštěstí mi pak odsouhlasila, že hodinu sledovat můžu a kam se mám posadit. První hodinu měly děti finštinu, psaní a literaturu, kdy byla hodina dost statická, a většinu času se propovídalo. Překvapivě finsky. Jediné, co mi bylo přeloženo, bylo to, že se učí psát nějaké konkrétní těžké slovo. Další hodinu nastaly trochu zmatky, protože učily studentky a měly už rozjetý konkrétní projekt. Do hodiny ale chtěla přijít ještě jedna studentka od nás na pozorování, té ale už řekly, že tam být nemůže (Už na mě se netvářily moc nadšeně.). Nikdo z nás ale moc nepochopil proč a to včetně dalších dvou učitelek. Pak mi bylo vysvětleno od paní učitelky, že my jsme tam neustále vítaní a není hodina, kterou bychom nemohli navštívit. To je pěkné slyšet.

Já chci mít taky ve škole krb a troubu!! Prosím!

Děti chodí taky úplně každou 15ti minutovou přestávku na vzduch ven, mají to povinné za jakéhokoliv počasí. Přijde mi to ale super. Vyřádí se a provětrají a pak se zase ve třídě pěkně zklidní. Hodina angličtina byla skvělá, protože na ně paní učitelka celou dobu mluvila anglicky. Nevadilo, že ji děti občas odpovídají finsky, znamenalo to ale, že všichni rozumí, na co se ptá a navíc uměly anglicky ve třetí třídě velmi dobře. (A my se pořád divíme, že tu všichni umí, tak dobře anglicky, co?) Poslední hodina hudebky mě už nepřekvapila ani tolik vybavením třídy, které jsem už viděla jako tím, že když měly jít děti hrát na nástroje, paní učitelka si vzala hlavový mikrofón, aby je nemusela překřikovat, když hrají. (Prostě normálka, co?)

Normálně vybavená finská hudební třída

A kdo bude hrát dneska na bicí, děti?

Večer jsem šla na první hodinu baletu. Já se těšila, jak dítě na vánoční dárky. Balet mám moc ráda. (No to už jsem někde psala, takže o mé vášni k baletu už víte ;)) Nikdy jsem na něm ale nebyla. Jaká náhodička, že zrovna v pátek byl takovej vítr, že vypadával proud a pršelo neskutečným způsobem. Zázrak byl ale to, že když jsem vyjela, byl klídek, nespadla ani kapka a počasí se uklidnilo. Prostě sem na ten balet jet měla. Tady si k tomu můžete pustit tématickou hudbu a já vám napíšu pár řádků o mé první hodině na baletu.

Po příchodu do hodiny, kde měli všichni piškoty a pomalu trikoty, jsem si říkala, kruci, tady jsem asi špatně. Všichni se protahovali, tak jsem si říkala, to se asi má, tak jdu na to taky :). Hodinu vedl mladý kluk, baleťák, který byl moc příjemný, ale celkem puntičkářský a precizní. Chtěl, abychom vše dělaly perfektně. Balet no. Mě to ale vůbec nevadilo. Stouply jsme si k tyči ( K tyči? No to zní blbě, ale víte, co myslím. Takový to jak u toho prostě baletky trénují, nevím, jestli to má nějaký speciální název.) a náš baleťák začal: „Uděláte dvakrát plie, pak grandplie, záklon, krok sem, krom tam, ruka tady a tady. Rozumíte? Tak jdeme na to.“ Samozřejmě se všechny dívky tvářily, že tomu rozumí. Blbé bylo, když jsem zjistila, že opravdu rozumí. Naštěstí jsem se díky soustředěnosti celkem brzy chytla. Kroky jsme zkoušely na pravou a levou stranu. Několikrát nám taky bylo řečeno, že se nemáme tyče držet tak křečovitě, že je to pouze naše pomoc při nejvyšší nouzi a pohybovat se ladně jako labutě. Jenže ono se to lehce řekne, když máte stát několik vteřin na špičkách ve zvláštní pozici, kde vás bolí i svaly, které jste nevěděli, že máte. Poté jsme zkoušely piruety a různé skoky. Bylo to skvělé. Přišla jsem si, jak v těch tanečních filmech, kde jsou záběry, jak hlavní hrdina prochází po chodbě v taneční škole a slyší za dveřmi hodinu baletu, kdy hraje klavír, dívky mají baletní sukně a trikoty a slyšíte: „Áaa raz, dva, tři..“ Tak já jsem najednou byla jedna z nich. No je to trochu nadnesené, ale cítila jsem se opravdu dobře. Po baletu se mi taky vyhnul vítr i déšť, ale v noci pro jistotu vypnuli proud, abych si náhodou nemyslela, že všechno jde, jak po másle.

Zapomněla jsem, že čtvrtek byl ve znamení deště, nákupů, kafíčka a večerního cvičení. Taky si musíme dopřát typické holčičí dny. (Mňam, chybělo mi dobrý kafe!)

V sobotu jsme s holkami vyrazily na koncert, kde měl zpívat náš sbor. Sborů tam teda bylo více a šlo hlavně o starší generace, což nebylo zrovna žůžo labůžo, ale jeden malej akordeonista to zachránil svoji bravurní hrou na svůj nástroj. Poslechněte si!

Náš sbor byl samozřejmě nejlepší. My se vystoupení ještě nezúčastnily, jelikož jsme se na to s naší znalostí finštiny stále necítily. Nebo aspoň já.

V sobotu večer jsme se vrhly na přípravu bramboráků pro naše francouzské kámoše. Myslím, že se nám povedly opravdu excelentní kousky. (Nač být skromní, co?) Navíc nám je všichni pochválili. Byl to teda takový poklidný (a zdraví) večer s pivem, bramboráky a Francouzi.

Ten víkend mi taky dalo pěkně zabrat napsat a poslat 14 pohledů. Opravdu jsem si myslela, že to vyhodím z okna a odpadne mi ruka. Naštěstí už většina došla a to i bez známky s označením STS (Student to Student – Díky za tip, Sári :)) Za to mi přišel nádherný dopis od další Barunky!

Děkuju moc, Baru :-*

V neděli jsme byli na pivě jen za hezkou cenu 2€ a vyfotili se jen pro Vás.

Tak a já jdu něco dělat! Něco, co bych dělat měla!

Pusu,

G.