Začnu nosit klíče na krku!

Měla bych dělat úkol na finštinu, ale radši píšu článek, abych mohla večer jančit, že to nestíhám a nerozumím tomu. Nevadí. Přemýšlela jsem, kde začít, protože se toho zase událo tolik, co jsem psala poslední článek. Nejradši bych vám napsala o hodinách hudebky, kterou jsme začali mít, o bowlingu, o tom, jak se mi rozbilo kolo a o tom, jak jsem byla dneska rozčarovaná z toho, že nechápu, proč nemůže všude školství fungovat, tak jako tady, ale tak snad to všechno nezapomenu a napíšu to do dalšího článku a vy už se teď máte na co těšit! (I když se, chudáci, těšíte vždycky celkem dlouho, omlouvám se!)

Moi! První hodina finštiny byla příjemná, dozvěděli jsme se základní informace, ale už od začátku jsme tušili, že tempo bude vražedné, což se v následujících dnech ukázalo jako pravda. Maija, naše paní uč, nám na první hodinu přinesla ochutnat finskou specialitu, kterou je taková sýrová buchta nebo, já moc nevím, jak to nazvat, něco jako sýr a k tomu jeřabinovou marmeládu, kterou jsem nikdy před tím nejedla. Hráli jsme o hodině bingo, smáli se prvním frázím, ale to jsme ještě nevěděli, že to zas taková sranda nebude.

Ve středu jsme měli další hodinu Craft Education, kdy jsme si utkali? nebo udělali (nevím, jak to nazvat) vlastní náramek. Bylo to teda nejdřív trošku složité, ale nakonec se nám to, myslím, podařilo. Spočívalo to v tom, mít několik stejné dlouhých pruhů (Pruhů? Mě to asi dneska nějak nemyslí :D ). Ok, tak jinak, vzali jsme vlnu a z ní jsme ustřihli několik stejně dlouhých pruhů? :D vlny, které jsme pak různě provlíkly mezi čtyřmi papírovými destičkami. Na práci musíte být vždy dva, protože si pak konce přivážete kolem těla a pletete. (To už po mě vysvětlit nechtějte, mě trvalo dlouho, než jsem to pochopila, jak se to dělá, natož to vysvětlovat.) Skvěle se u toho povídá, a když v tom najdete grif, jde vám to jedna báseň.

A víte, co? Jsem opravdu nadšená z toho školního jídla tady. Nejen, že tu mají na výběr vždy i minimálně jedno vegetariánské jídlo, ale také jsem opravdu nadšená z toho salátového baru, ale to už jsem se psala. Tak jen pár fotek. Věřím, že když jdete na večeři do restaurace, vypadá to jídlo určitě líp. To si tady ale prozatím dovolit nemůžeme, tak je tohle jídlo pro nás celkem sváteční :D

V pátek jsme se odpoledne vydali na Frisbee golf a BBQ opékání. Víte, co bylo super? Při přihlašování jste mohli zaškrtnout, jestli chcete vegetariánské nebo masové jídlo a navíc to pořádala ESN, tedy studentská unie pro erasmáky, takže to bylo zdarma. (No, aby se Čecháčci náhodou zdarma nenajedli :D) Řeknu vám, jak jsem si tu akci představovala. Přijdeme, rozdělí nás do různých týmů třeba po 8 lidech, bude to hrozná sranda, děsně mi to půjde, vyhraju to a budu nejlepší (A možná si odnesu i pohár!). Vše bude zalité sluncem, pak si dám vegetariánské párečky v objetí s Francouzi a Španěly a budu mít spoustu nových zahraničních kamarádů, se kterými budu pokračovat na party. No tak takhle to přesně nebylo, i když by to bylo hezký, co? :D

Když jsme přišli na místo, bylo to né moc dobře zorganizované. Čekali jsme, než přijdeme na řadu, pak jsme vlastně moc nevěděli, ke komu se přidat. Nakonec jsme ve skupinách zkoušeli hody do dálky a pak na cíl. Pozitivní na tom bylo krásné počasí, to jsem si opravdu užívala. Na hru samotnou jsme měli teda jen už asi půl hodiny, kdy jsme dostali do skupiny 3 Němky, které nebyly moc sympatické a jednu Rusku. Po hře jsme vyrazili na BBQ, kde jsem si dala dobré sójové párečky a potom jsme si povídali spíš s Čechy a Slováky. Je zvláštní, že tady se ty národnosti dost skupinkují a nemáte se moc šanci dostat mezi Italy, Francouze nebo Němce. Já věřím, že se to ale brzy roztrhne! A víte, co byla jako třešnička na dortu? Přijela jsem na byt a opět, jsem neměla klíče. Snažila jsem se, si ale nepřipouštět, že by opravdu byly dočista ztraceny. Bohužel, jsem je u sebe nikde nenašla. Co teď? Nakonec jsem se rozhodla, že i když v hrozné tmě a v 10 večer, ale vrátím se a budu se modlit, abych je po cestě našla. Než jsem vyjela, říkala jsem si, raději se podívám ještě na fcb na událost akce a víte, co? Někdo tam napsal, že našel klíče!! No já myslela, že se mi to jen zdá a říkala si, že při mně snad musí stát všichni svatí a klepat si na čelo, že tohle ještě neviděli. Navíc jsem se modlila, ať jsou ty klíče opravdu moje. Byly! Další den jsem si je jela vítězoslavně vyzvednout a už si na ně koupila i přívěšek. Třeba to pomůže mé roztržitosti, abych je opět neztrácela.

Jo a houby pořád rostou i Lenča už sbírala.

Víte, co je tu taky super? Před obchodem si nejen parkujete kolo, ale i psy!

Děkuju moc Barunce za dopis!! :-* Ten už jsem nedostala a nepsala pěkně dlouho, tak se těším až ji odepíšu. Udělal mi obrovskou radost! Byla jsem jako malá dítě, které dostane pod vánoční stromeček vysněnou hračku! Udělejte taky někomu radost, třeba jen malou, když můžete. Pokud ho to potěší, aspoň z poloviny jako mě, tak si můžete být jistí, že se bude pak celý den usmívat jako měsíček na hnoji :)

Pusu G.

Zamilovala jsem se!

Nebojte, není to nic vážného, jen se s vámi chci podělit o následující dny.  V neděli jsem měla sraz s Japonkou Natsumi ze školy. Jelikož jsme dostali ve třídě po skupinách úkol, museli jsme se sejít a jít společně do muzea. Práci jsme měly ještě s Laurou, ta bohužel, ale nemohla ve stejný čas jako my, takže jsme měly jít s Natsumi samy. Nakonec se k nám ještě přidal další Japonec, který s námi taky chodí na stejný předmět, ale Natsumi ho zná, protože spolu chodí na stejnou školu. (No to není moc podstatné, tak nevím, proč to takhle rozepisuji :D ) Každopádně jsme v neděli vyrazili do muzea, jmenuje se Onni Art Museum Joensuu. Naším úkolem bylo najít jeden předmět, o kterém pak budeme mít prezentaci. Nevěděla jsem, co od muzea čekat, přeci jen není Joensuu žádné velkoměsto. Vstup pro studenty byl pouze 3€. Už budova muzea je krásná a já už jsem zase dlouho nikde v muzeu nebyla, tak jsem se těšila.

Muzeum bylo obrovské, mělo tři rozsáhlá patra. V prvním jsme viděli nádhernou výstavu Due Nelimarka. To bylo moc hezké, pozitivní. Bavili jsme se o tom, co v tom, kdo z nás vidí, protože obrazy byly občas trochu abstraktní, tak jsme se celkem pobavili. V muzeu se mohlo fotit, tak můžete jít prostřednictvím fotek aspoň na takovou virtuální prohlídku.

Druhé patro bylo také moc hezké (Abych to zkrátila, jsem z toho muzea nadšená!), jednalo se o díla většinou z 18. -19. století. V každé místnosti byly obrazy příjemně uzpůsobené a většinou každý umělec měl svoji místnost. Občas jsem si přišla, jak na prohlídce zámku. Mohli jste si sednout do křesel, obdivovat klavír, číst si o obrazech a rozjímat. 

Poslední patro bylo věnováno čínskému a nejmodernějšímu umění. No strávili jsme tam asi 1,5. Abych pravdu řekla, já bych tam mohla být ještě dvakrát tolik a stejně bych se nenabažila. Vždycky mě baví obdivovat nápady a talent malířů. Občas mě baví se i divit nad absurditou některých obrazu a přemýšlet o tom, co je na tom považováno za umění!?

No tak já nevím, co si o tomhle myslet..

Určitě jsem v muzeu nebyla naposled, naštěstí jich v Joensuu ještě pár je. Už se těším, až je navštívím. Je fajn, chodit s někým, můžete se o obrazech a umění bavit. Jenže já občas jen stojím a dlouho na to koukám (Děláte to taky nebo jsem psychouš jen já?) a ono to zíraní občas lidi moc nebere :D. Tak uvidím, jestli příště půjde někdo se mnou nebo půjdu rozjímat sama. Jo a ještě jedna informace, Natsumi i kluk, co byl s námi (Jsem fakt hrozná, nedokážu si zapamatovat jména, navíc když je to japonský jméno, jsem totálně ztracená a je to pro mě nadlidský úkol, si to zapamatovat.), tak prostě oba dva Japonci byli úplně poprvé v muzeu. V Japonsku jich prý tolik není a není moc zvykem, aby do nich mladí lide chodili, to bylo zvláštní. Takže jsem s nimi absolvovala jejich premiéru v muzeu.

Pak už jsem jela jen nakoupit, a jelikož jsem nabídla svým novým japonským kamarádům, jestli chtějí jet se mnou, tak se přidali a já je vedla až na nákup do Lidlu. Budu tady teď provádět lidi po Joensuu a dělat hlavního navigátora. (Haha, no tak asi ne, no :D ) Byl to moc fajn den, procvičila jsem angličtinu a navíc bylo krásné počasí. 

To se bohužel nedalo říct o pondělí.

V pondělí nám natvrdo začala škola. První hodinu jsme měli Finnish Educational Systems and Organizations, takže bylo zřejmé, že se budeme bavit o finském školství a všeho, co se toho týká. Měli jsme na to udržovaného pána kolem 50-60let  a musím říct, že to bylo výborné. Občas jsem měla problém s doslovným porozuměním, ale mají tady opravdu všichni skvělou angličtinu, takže se dá rozumět dobře. A bylo to úžasné. Já jsem asi blázen, ale jsem tu fakt z té školy nadšená a vůbec mi nevadí, vstávat každý den v 7 a jezdit domů v 9 večer. Už jsem zase ve svém živlu, ze se něco děje a přeci jen si radši stěžuji na to, ze jsem unavená z toho, že jsem celý den něco dělala, než z toho, ze jsem se celý den válela :D. To se pak nějak najednou cítíte lip, čím to asi bude?

No každopádně pokud si budete chtít něco přečíst o finském školství, tady je pár stránek. Možná pak napíšu třeba samostatný článek, aby si ho přečetli jen ti, co je to zajímá a nebudu to psát sem.

http://www.freepub.cz/2013/26-ohromujicich-faktu-o-finskem-vzdelavacim-systemu/

http://kulturnistudia.cz/skola-do-7-km-o-vzdelavani-ve-finsku/

http://www.eduin.cz/clanky/finske-skolstvi-pohledem-zacinajiciho-ucitele/

http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4229&PHPSESSID=052819b807f3fe4bb33ca2be68541904

Odpoledne jsme pokračovali předmětem Introduction to Finnish School Life, na který přišla paní taky kolem 50 – 60let. Já se ji teda, ale ze začátku pěkně bála, protože vypadala dost rázně, že se s ničím nemaže, všechno zná, všechno ví. Na tenhle předmět se moc těším, budeme chodit do finské školy a pozorovat hodiny. Zatím to bohužel vypadá, že nebudeme moct žádnou učit, i když jsem to chtěla zkusit. Mají totiž dost Finu z jiných předmětů, kteří taky potřebují učit. Když jsme procházeli harmonogram, dostali jsem se až k bodu, kdy nám paní učitelka (Já nevím, jak je mam oslovovat, když o nich píšu a nepamatuji si jejich jména :D) nabídla, abychom se potom domluvili na jeden den, kdy ji budeme moct přijít navštívit domů a péct. Říkala, že jí přijde škoda, když přijedou studenti ze zahraničí a nemůžou se podívat, jak bydlí Fini. To bylo super, na to se moc těším a bylo mi hned jasné, že paní bude fajn :). Poté jsme si šli projít školu. To jsme se dozvěděli, tolik informaci, ze by to vystačilo na další článek, ale tak aspoň něco zajímavého. 

Mají tu všude dílny, ale luxusně vybavené, zrovna když jsme přišli, měly je děti z prvního stupně, takže řezaly nějaké dřevo a tak. To je skvělý a nedokážu si představit, jak by se to zavedlo v Čechách. První, co by bylo asi za názor, že si někdo uřízne ruku :D, takže to by nešlo. Ve škole se taky navíc nemůže fotit, děti vůbec ne a třída jen když tam nejsou děti. Navíc se ani potom nesmějí fotografie dávat nikam na internet, mají být pouze pro naší osobní potřebu. Ukořistila jsem pro vás teda jen jednu fotku. To jsem ještě nevěděla, že se tu nesmí fotit a jsem rebel, tak vám ji sem dávám.

Cizí jazyk mají v 1. třídě jednou týdně, ve 3. třídě se přibírá další a v 5. ještě další, než tedy přijdete na druhý stupeň, umíte základy už ze tří cizích jazyku.

Po téhle hodině jsme se šly s holkami najíst, i když jsme měly mít zkoušku se sborem, každá se svoji skupinou. Bylo toho ale první den tolik, že jsme si potřebovaly odpočinout před oficiální zkouškou, která začínala v 6. A co se nestalo, jelikož neustále hledám klíče, rozčiluji se, že mám blbej zámek a jsem tím pádem šnek a holky pořád zdržuji a pak pospíchám a jančím, najednou klíče nebyly. Takže jsem chytla trochu paniku, ale věděla jsem, ze jsem si kolo odemykala před chvílí, kousek od místa, kde jsme teď stály, takže jsem si říkala, ze panika začne, až když nebudou tam. Chytře na nich mam i klíče od koleje, takže to by bylo teprve vzrůšo. Naštěstí spořádaně ležely na lavičce u školy. (Díky Bohu.)

Sbor bylo moc fajn, zpívali jsme konečně zase veselé písničky, ne usínací koledy a moc mě to bavilo. Konečně jsem pro vás taky nahrála kousek ze zpívání ze sboru. Tuhle písničku mám ráda :)

Po celém dni jsme byly tak zničené, že už jsme se opravdu těšily domů, ale co se nestalo? (To je dráma, co? :D) Lilo jako z konve, pláštěnka ani deštník neměly šanci nás před tímhle zachránit, takže jsme je ani nevyndavaly.

Účes je ale po 30ti minutách na kole v dešti zaručeně originální!

Tak a protože jsem si to chtěla ulehčit, aby byl i článek, co nejdřív, tak jsem ho napsala celý ve škole a teď hodinu opravovala diakritiku, která na finské klávesnici samozřejmě není. Jupíí, to jsem si pomohla. Takže pokud někde něco chybí, omlouvám se, ale už to neopravuji! Jsem ráda, že jsem to aspoň nevzdala a celé to trochu poupravila.

Jinak děkuji za další pohled!

Děkuji Natálko :-*

Teď se chytáme na Frisbee golf and BBQ, o kterém bude asi další článek a o první hodině finštiny.

Tak krásný víkend!

Pusu G.

Palačinkování!

Dobré ráno pokud právě vstáváte nebo se chystáte do práce, do školy a kamkoliv, kam vás srdce táhne ;)
Já jsem tu měla čas dělat si super snídaně, tak s vámi budu sdílet jednu fotku, kde mám jednu lepšejší. Teď mi ale už začíná škola a možná si na další článek chvilku počkáte, tak užívejte krásný týden a tady máte pár finských novinek..

Bánan všude!

Na první hodinu Cultural Heritage and Craft Education ve škole jsme měli hned úkol. Měli jsme najít nějaký ručně vyrobený předmět spojený s naší zemí, kulturou nebo s naší rodinou. Já si po dlouhém přemýšlení vybrala jedinou věc, ručně dělanou, kterou jsem si z ČR dovezla – krabičku od Veru. Na hodinu máme skvělou starší paní, která byla moc milá. Na začátku nás rozdělila do skupin podle různých národností. Já jsem s Japonkou a Španělkou a obě jsou moc fajn. Každý představil svůj předmět a chvíli povídal o svojí zemi, o svém předmětu, co si kdo připravil.

Nakonec povídala i paní učitelka o finském kostýmu, který sama vyráběla.

Je šikovná, co?

I když měla vyučovací hodina 4 hodiny, moc mě bavila. Kéž by takhle probíhaly i hodiny v Čechách. Cílem tohoto předmětu bude vytvořit maňáska, do kterého budeme muset zařadit nějaké kulturní a národní specifika lidí z naší skupiny. (To se těším!) Navíc máme napsat esej o 8 stránkách, ale to je tady snad u každého předmětu, tak mě to ani tolik nepřekvapuje.
Učebna byla také krásná, plně vybavená spoustou věcí, které budeme moct na výrobu používat. Třeba tkalcovskými stavy a spoustou nití, bavlnek, výtvorů a všeho možného.

Tady se můžete podívat, jak se originálně dá použít obal od bonbónů.

V pátek jsme vyrazily na náš první mezinárodní večerní sedánek. Respektive jsme byly pozvané na francouzské crepes od Francouzek, které jsme poznaly v sauně (Teď už ani nevím, jestli jsem vám o tom to seznámení psala nebo ne, ale každopádně sauna je skvělý místo pro poznání nových lidí.). Cestu jsme s Gabčou trochu nemohly najít, ale bylo krásně a ještě jsme takhle po tmě na kole nikam dál necestovaly, tak jsme si to celkem užívaly. 
Zastavovaly jsme se ještě v obchodě pro něco k pití a u pokladny ukazujeme paní prodavačce občanku, protože tady ji musíte ukazovat většinou pořád a ona nám říká: "Víte, že v tom není alkohol?" A já: "Nevíme, ahaaa.." A paní prodavačka okamžitě: "Tak si to dojděte vyměnit, v pohodě." Navíc bylo asi 20:55 a v 9 se zavíralo, ona se usmívala a byla úplně v pohodě jako by byla ten nejspokojenější člověk na světě. To bylo super! Nechápu, jak nám můžou pořád vtloukat do hlavy, že jsou Fini nepříjemní a neusmívají se. Upřímně, moc si nedokážu představit tuhle situaci v Čechách, no rozhodně by se na vás asi moc prodavaček, tak příjemně neusmívalo, ale možná jsme měly jen štěstí.

Palačinky alá co dům dal :)

S !alkoholickými! nápoji jsme teda pokračovaly v cestě. Když jsme konečně všechno našly, palačinky už byly hotové, ale nikomu to nevadilo, že budeme jen jíst, tak jsme se do toho pustily. Byly výborné. Takové tenké a lehké, ne jako typické české palačinky, které většina z nás zná (Nebo jen já je neumím, tak dobré?). Myslím, že snad každý snědl minimálně 6-8 kousků :D Bylo skvělé povídat si se čtyřmi Francouzi, dvěma Japonkami a do toho na sebe mluvíte i s Čechy a Slováky anglicky, aby vám všichni rozuměli. I když mě teda vůbec nevadilo, když Francouzi mluvili francouzsky, jelikož ten jazyk je tak krásnej, že jsem je i občas prosila, ať chvíli mluví francouzsky. Bavili jsme se o životě v Joensuu, celkem i o tom, jak funguje školství v našich zemích a pouštěli jsme si k tomu písničky, které jsou oblíbené v naší zemi a smáli se různým klipům. Říkala jsem si, že si musím zapamatovat japonského interpreta, protože to byl fakt dost vtipnej klip a písnička byla dost rozjetá. Proto taky Japonky říkaly, že jim přijde, že je ve finských klubech dost mrtvo. No, když jsem viděla ten klip, tak už se ani nedivím :D Snad někdy příště zjistím, kdo to byl. Francouzsky ale pouštěly interpretku, kterou znám a taky ji dost poslouchám, tak tady si můžete kousek poslechnout. Navíc ten text je moc hezkej.

https://www.youtube.com/watch?v=Tm88QAI8I5A

V sobotu jsme měli celý den sbor, ani vlastně nevím moc, co o tom napsat, možná jen to, že jsem netušila, jak může být zpívání náročné. Opravdu bylo dost vyčerpávající soustředit se na písničky, které jste nikdy neslyšeli, na slova, která nevíte, co znamenají (To mi připomíná, že jsem si chtěla ty písničky přeložit, no snad se k tomu dostanu, ať aspoň vím, o čem zpívám.) a na svůj notový zápis. Sbor trval od 10 do 4. Dopoledne to šlo, ale během odpoledne mi přišly písničky pěkně těžký, často jsem nevěděla, kde zpíváme a klela nad tím, jak sem někdy akční a hlásím se do věcí, který pak nedávám. Teď máme v pondělí zase zkoušku, tak budeme pořád cvičit, snad se brzy chytím a budu si zpívání užívat. Jen je hloupé, že i když věděli, že spousta lidí ve sboru nikdy před tím nezpívala, nedostali jsme ani žádné úvodní orientační info, kde teda a kdo přesně zpívá, a jak to vlastně chodí, ale je možné, že to bylo řečeno, ale ve finštině :D

Jo a taky jsou tu všude, ale VŠUDE houby. Nic moc je to, že já je nemám ráda a nejím, ale houbaři a houbomilovníci by si tu pochutnali a radostí tetelili nad tou úrodou. Tady jsou prostě u silnice velké houby, které nikdo nesbírá a vy v Čechách kňučíte, že nikde nic není, kdybych mohla, nějaké bych vám poslala.

Gabča - houbařka!

Krásné ráno!

G.

Naše poprvé ve sboru i v jezeře!

Zjistila jsem, že jsem s články už týden zpožděná, takže bych měla hejbnout, abyste byli v obraze, protože mě čeká náročný týden, kdy asi moc článků nepřidám.

Minulou sobotu se holky rozhodly, že si půjdou zaplavat do jezera. Ve Finsku je zvykem chodit do sauny a pak se jít zchladit do jezera, což dělalo i spousta lidí u jezera. Holky ale saunu vynechaly. Já jsem se této akce nezúčastnila, jelikož mi večer před tím nebylo moc dobře, brala jsem to jako signál, že nemám blbnout, vzpomenout si na svoje záněty močových cest a další moje super nemoci a spíš se opalovat ;).

Když jsme byly u jezera, bylo mi ale trochu líto, že jsem si plavky nevzala. Bylo opravdu krásně, spousta lidí seděla kolem jezera, byli tam s kamarády, četli si anebo jen relaxovali. Já jsem si aspoň namočila nožky, takže jsem zjistila, že je voda (pro nohy) příjemná. No, holky potopené po bradu ve vodě, se mnou ale můj názor tolik nesdílely. Říkaly, že je to hodně studené, ale nic, co by se zase nedalo vydržet. Líp jim ale bylo, jen po pás ve vodě a tělo mít spíše venku než ve vodě. Bylo ale opravdu krásně, kéž by tady takové dny nikdy neskončily (Ano, jsem idealista!).

Odpoledne jsme si daly Lenči skvělý dortík a měly holčičí sedánek.

V neděli jsem byla běhat, protože se snažím využívat toho, že je tu ještě hezky a pracovala jsem na práci do školy.

Večer jsme s holkami vyrazily na první pivo s Čecháčkama (tím myslím i Slováky). Bylo to celkem vtipné, protože holka, se kterou jsem se domlouvala a bavila jsem se s ní, že přijdeme, tam ještě nebyla, takže jsme nevěděly, jestli skupina Slováků, co přišla, patří k nám nebo ne. Nakonec jsme zjistily, že ano a skvěle jsme si všichni popovídali. Pivo tu v jenom baru stojí ve středu a v neděli jen 2€, takže se toho muselo využít. Jinak asi víte, že alkohol je tu celkově dost drahý, takže pivo za 2€, je tu vlastně jako svátek, což jsme poznali i podle nacpaného baru kolem půlnoci. Četla jsem, že Finové mají velký problém s alkoholismem, proto je tu alkohol dost drahý, stát se tomu teda snaží předcházet. (Ono se opravdu těžce opíjí, když pivo stojí skoro 6€, to si pak rychle rozmyslíte, jestli pít budete nebo ne.) Má to být totiž drahé nejen pro nás, jako pro cizince, pro které je tu drahé skoro všechno, ale i pro Finy. Tady jsem vám vložila i nějaké info z internetu.

Ve skutečnosti alkohol nepodněcuje jen zábavu, ale i řadu tragédií. Především v depresivním tmavém a deštivém období se řada Finů uchyluje k jeho nadměrné konzumaci. Finsko tak řeší obrovský problém s vysokým počtem alkoholiků a souvisejících problémů, jako jsou různé zdravotní problémy a sebevraždy. Alkohol je ve Finsku největší zabiják, dokonce větší než rakovina nebo infarkt.

Jedna Češka, Ivet, nám navíc prozradila, že už viděla i v Joensuu polární září, dokonce dvakrát. To jsem ji upřímně záviděla, ale snad se nám taky brzy poštěstí.

V pondělí jsme měly první zkoušku sboru. Nejdřív jsme nevěděly, kam si máme sednout. Já do sboru chodila, tak dva roky, když mi bylo 10 a tam jsme si rozhodně nesedali podle typu hlasů. Nakonec nám někdo z Finů poradil, jak se sedí, a já byla ráda, že v „mém altu“ seděla slečna, která mi byla už moc sympatická na konkurzu. Sbor začal přednáškou ve finštině a my, exchange studenti, dostali papír s důležitými a základními informacemi v angličtině. Poté jsme se měli všichni představit. Ve sboru je nás asi 50, většina jsou samozřejmě Fini, cizinců je tam tak kolem 10 lidí. Je fajn, že tam je i na sbor dost kluků, což dá písničkám hned jiný rozměr a výraz.

Začali jsme rozcvičkou (Ano, opravdu jsme se protahovali.), následovalo rozezpívání a zpívání písniček. Je vtipné zpívat písničky, které jste nikdy před tím neslyšely, jsou v jazyce, kterému vůbec nerozumíte a ani neumíte přečíst a vyslovit určitá slova. Moc mě to ale bavilo, občas jsem měla chuť po odzpívané písničce zatleskat, pak jsem si ale řekla, Gabrielo, klídek. Naštěstí jsem nikdy nezatleskala, ale neměla jsem od toho daleko. Jak každý zpívá jiný hlas, moc krásně to zní a občas bych jen poslouchala a nesoustředila se na to, co mám zpívat já. Snažila jsem se vám i pro ukázku kousek nahrát, ale není to zrovna moc povedená část, tak snad příště. Tady máte aspoň ukázku ze sboru, kterou jsem našla na internetu.

https://www.youtube.com/watch?v=vfuv0wupma4

Podívejte se na Helenu, jak tam v 1:00 ve videu, odhazuje tu bundu :D Ona je fakt správně praštěná. Je to ale rok staré video, lidi, které tam vidíte, tak teď do sboru nechodí.

Tak snad vás články nenudí, snažila jsem se to teď trošku zkrátit, ať to není moc dlouhé. Další článek bude o první hodině ve škole, prvních francouzských palačinkách a víkendovém maratonu na sboru... Jdu na něj!

Pusu G.