V Helsinkách ještě nesněžilo!

Už píšu další článek, to jsem ráda, že nebudu mít průšvih, že zase nestíhám. Dneska jsem napsala dvě stránky (pozor, to je výkon!) eseje, takže se můžu odměnit tím, že napíšu článek pro vás.

Dneska tu napadl sníh! Řeknu vám, že už jsem trošku chytala depku (ale jen malou) z té tmy, deště a zimy. Světlo už je tu necelých 8 hodin denně, ale jak napadl sníh, najednou to vypadá, že se všechno rozsvítilo. Na to že jsem dneska hodila pěknej držkopád, včera se mi rozbilo kolo a přijela jsem do školy celá mokrá, jsem se musela celou cestu jen usmívat. Možná jsem nikdy neměla ze sněhu takovou radost jako tady.

Příběh o mém podruhé rozbitém kole vás určitě taky rozveselí. Ráno, když už jsme jely s holkami trošku později do školy, tak jsem zjistila, že jsem opět píchla. Řekla jsem si, že už jsem to jednou přejela, tak teď taky. Jenže se mi zaseklo zadní kolo a prostě nejelo. Co teď? Do školy sem jít musela a pěšky už jsem to nestíhala. Naštěstí zrovna přijížděl autobus. Nechala jsem tam holky jen tak stát se svým kolem a zaplatila si pěknej balík za 5minut autobusem. Na zpáteční cestě ze školy mě Gabča vzala na nosič, celou cestu až domů, ještě že už ty jízdy máme spolu natrénované. Moc díky ještě jednou, Gábi! Je to holt silná žena. Samozřejmě nás zastavili policajti, kteří nás upozornili, že takhle teda ne. Jinak byli moc milí, proto hned jak zajeli, pokračovaly jsme v krasojízdě.

Potom mi nezbývalo nic jiného než jet do města s kolem autobusem, kde jsem ho pak ještě musela nést od zastávky do opravny, protože to zadní kolo se prostě nerozjelo. No zrovna, co by kamen dohodil, to nebylo a moje kolo taky není jako peříčko, takže jsem si tu cestu moc neužívala a hezká slova po cestě taky neříkala. V opravně mi půjčili kolo jiné, která má sice brzdy na šlapkách a je typické silniční, ale snad se mi moje už v pondělí vrátí. Slavnostně jsem pak spadla u semaforu, abych završila ten skvělý den. No a dneska znovu. Věřte mi, že až přijedu domů, bude ze mě tak silná žena, kterou nerozhodí žádný pád z kola.

Věřte mi, na tomhle jezdit nechcete!

Tak to bylo na odlehčení. Teď bych se ale ráda dostala k výletu v Helsinkách. Z Joensuu jsem zase jela super „rychlým“ busem, který ale stojí jen 5€ a to, že jedete 8 hodin, vám už pak přijde jako drobnost. Navíc mě cesty autem ani autobusem nevadí, takže jsem si to docela užívala. Dokud teda na jedné zastávce nezačal řidič vykřikovat na celý bus něco o Helsinkách, to jsem trošku znervózněla. Když jsem se zeptala slečny za mnou, jestli mi to může přeložit a ona na mě nereagovala a nereagoval na mě nikdo, tak jsem znervózněla ještě víc. Nakonec mi to přeložila slečna za mnou, asi se nejdřív styděla, protože neměla moc dobrou angličtinu, ale když viděla můj zoufalej obličej, tak se jí mě zželelo. Řekla mi, že pokud jedu do Helsinek, musím si přestoupit do jiného busu, že tenhle je plný. Naštěstí ten autobus byl hned vedle. Uf. Už jsem zase seděla, mohla se kochat nádherným západem slunce (jak romantické) a mít před sebou rozevřenou finštinu jako, že se teda učím.

Jelikož jsem asi přesedla do rychlobusu, byla jsem v Helsinkách o hodinu dřív a hned volala Erice, jestli by mi mohla předat klíče od našeho bytu, který jsme si s Kamilem v Helsinkách na tři dny pronajali přes AirBNB. Musím říct, že ubytování hledal hlavně Kamča, takže vám asi neporadím žádné tříčky, jak přesně postupovat. Vím jen, že jsme měli slevu, protože to byla naše první cesta a ještě se Kamil domluvil přímo s Miou, která nám byt pronajímala, aby nám dala slevu. Já si už přesně nevzpomínám, kolik to bylo nakonec peněz. Mám pocit, že nás to ale vyšlo na necelých 50€ na noc za byt, což bylo super, jelikož jsme byli kousek od centra a měli jsme k dispozici celý nádherný byt. A Erika byla Mii kamarádka, která mi měla předat klíče. Jelikož jsem ale přijela o dost dřív, říkala mi, že se sejdeme až tak za hodinu. Říkala jsem si, dojdu se kouknout, kde je tu přesně nějaký obchod a pak jsem se vydala hledat náš byt. Nejvtipnější bylo, že hned co jsem vylezla na ulici, prošla kolem mě česká rodinka. No ty Češi jsou snad všude. Nejdřív jsem se trošku nemohla zorientovat, kde jsem, ale pak jsem to v pohodě našla a počkala na Eriku. Ta nejdřív vypadala, že se mnou snad nepůjde ani nahoru. Nakonec mi všechno ukázala, chvíli jsme si povídaly, ale na kafíčko to nebylo a slíbila mi poslat doporučení na nějaké pěkné a né moc drahé restaurace, tak kdyby se někdo chystal do Helsinek a chtěl nějaké tipy, tak mám něco v zásobě.

Náš bejváček

Pak už jsem čekala až Kamča v noci dorazí. Opravdu jsem se snažila vymyslet nějaký plán našeho pobytu v Helsinkách, ale tohle mi moc nejde. Nakonec jsme ani žádný plán nepotřebovali. Nejdřív jsme se šli první den projít k moři, kde byla zrovna nějaká akce, protože byl svátek All Saints' Day. Což znamenalo, že bylo zavřený snad skoro všechno. :) My si prostě umíme vybrat den na poznávání města. Prošli jsme se teda u moře, centrum města, kde si koupili spoustu dobrot, navštívili Rock Church, který jsem si myslela, že mě uchvátí možná trochu víc, poté shlédli krásný západ slunce a vyfotili si Sibelius Monumet. Najít otevřenou kavárnu jsme nakonec vzdali, potom, co jsme zjistili, že byl zavřený i Starbucks.

Rock Church

Sibelius Monument

Další den jsme navštívili pěkný kostel Johanneksenkirkko. Trajekt na ostrov Suomenlinnu, na který jsme se potom chystali, nám ujel před nosem a tak jsme pokračovali okouknout Pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie.

Johanneksenkirkko

Pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie

Na trajektu nám nakonec nikdo lístky nekontroloval, tak jsme si říkali, jestli bylo vůbec nutné, abychom si je kupovaly. Cesta trvala asi 15 minut a pak už jsme se jen procházeli po námořní vojenské pevnosti, kde je spousta původních děl, bunkrů a krásných výhledů. Strávili jsme tam asi kolem 3 hodin a pak jsme si dali konečně v Helsinkách zasloužené kafe, za to hledání předešlý den.

 

V pondělí bylo nádherné počasí. Rozhodli jsme se ho strávit v centru Helsinek a prozkoumat, co to šlo. Evangelická katedrála byla povinností a už jsme se zase spíše procházeli. Byli jsme na menším poloostrově a udělali si procházku kolem stadionu.

Helsinky jsou moc krásné město a stačí vám na ně pár dnů. Pokud si chcete udělat romantický prodloužený víkend s procházkami, kávičkami a dobrým jídlem, jsou Helsinky přesně pro vás. Navíc mi jsme s Kamčou zvolili strategii, že prostě chceme poznat to město tak, jak ho znají místní lidé a ne, že se budeme jen honit po památkách, proto jsme prostě i chodila na místa, kde to třeba není ničím zajímavé, ale je tam krásná příroda a nepotkáte tam moc lidí.

Samozřejmě jsou mezi tím i Kamči profi fotky :)

A kdo bude číst článek až teď, tak ještě dodatečně vkládám video, které jsem zapomněla vložit před tím. Hráče z Helsinek :)

 

Posílám vám trochu finské zimy, ať si taky už brzy užijete sníh.

Dobrou noc,

G.