A co dál?

Tak..Je to tu. Do tohohle článku se mi teda pekelně nechtělo. Nechce se mi uzavírat kapitolu za něčím, kde mi bylo tak hezky, kde jsem si ani jednou neřekla, že bych něco změnila, vzala zpátky nebo bych nedej bože, litovala toho, že jsem tam jela. Ale je čas zase otevřít novou kapitolu. Teď už mi zbývá to jen shrnout a předat někomu z vás to, co jsem si odvezla já.

Nebojte se! Zvládnete to. Ať už umíte nebo neumíte anglicky, ať už si myslíte, že to tak dlouho a tak daleko od rodiny a přátel nezvládnete, ať už si myslíte, že vám na to nebudou stačit síly nebo se budete cítit sami. Zkuste to! Pokud to nezkusíte, nikdy se to nedozvíte. Já vím, lehce se to řekne a hůř se to udělá. Já se k tomuhle kroku někam vycestovat odhodlávala už od střední školy a vidíte, nakonec jsem to zlomila. Později, než jsem chtěla, čehož teď samozřejmě trochu lituji, ale přece! A to je hlavní.

Je pravda, že já jsem měla to štěstí, že mám doma, i když teď trošku rozkouskovanou, ale o to větší rodinu, která mě podporovala. Mám doma skvělé kamarády, kteří na mě často mysleli, od kterých jsem za svůj pobyt dostala neskutečných skoro 40 pohledů a dopisů, jen aby mi řekli, že oni tam pořád někde jsou a já pro ně taky pořád někde jsem. Děkuju Vám za to. Vy ani nevíte, jak moc si toho vážím, že Vás mám. V poslední řadě taky moc děkuju Kamilovi, který mě taky moc podporoval a dával mi najevo, že tu pro mě pořád je. Naše společná cesta, ale skončila. Tím bych jen chtěla říct, že i když jsme spolu byli 6 let, kdy si každý může myslet, že náš vztah měl zvládnout všechno, a že váš, třeba kratší, to tím pádem nemá šanci ustát. To nemusí být pravda. Dáte vašemu vztahu takovou zkoušku. Najednou jste sami v cizí zemi, nejste se svým partnerem v kontaktu 24 hodin denně, nevidíte se, nemůžete se k sobě přitulit a to vám všechno ukáže, jestli ten vztah má vydržet nebo ne.  Pokud ano, je to skvělé, já vám gratuluji a moc vám to přeju, pokud ne, dřív nebo později by to nejspíš stejně nevyšlo, tahle zkouška vám jen něco ukázala. Jestli ale někdo svému protějšku předhodí, ať nikam necestuje nebo nejede na Erasmus, že by to jejich vztah nezvládl, a že ho tedy nepustí, tak mi ho pošlete, já si s ním promluvím J. Přeci jen si nechcete celý život vyčítat, že jste mohli támhlecto a tohlecto a svému partnerovi to mlátit o hlavu celý váš společný život, čeho jste se kvůli němu vzdali. Trpět budete vy, ne on.

Ano, nikdo neříká, že je to jednoduché, že vám nebude smutno, ale není to 10 let. Tak to dost k vysvětlení mého vztahu a k tomu, jak moc miluju svoji rodinu a kamarády, a že jsem vděčná za to, že mám kolem sebe takový lidi zrovna já.

Tohle je z poslední cesty do města, kdy jsem jela vrátit kolo. Co mi tím asi Joensuu chtělo říct? Byla to nádhera, takovej krásnej východ slunce jsem tam za tu dobu neviděla.

Češky jedou dom!

Naše pidi letadýlko z Joensuu do Helsinek :)

Cesta do Prahy byla těžká. Měla jsem pocit, že jedu domů se stejnými pocity jako jsem jela do Finska. Spoustu věcí pro mě taky začínalo být nových, navíc mě čekalo další zkouškové (to finské už jsem měla úspěšně za sebou) a já se bála, jak se zase aklimatizuju na všechno staré, co pro mě ale v tu chvíli bylo úplně nové. Říkala jsem si, kdy budu propadat depresím u zkoušek a budu muset sdílet tuhle fotku s Roriinou hláškou, která jsem se bála, že mě bude vystihovat.

Naštěstí nebyl čas ani na sdílení fotek a já všechno zvládla. Je pravda, ale že je půlka března a já stále ještě cítím velký stesk po Finsku, po lidech tam, po životě, který jsem tam měla. Myslím, že to bude ještě chvilku trvat, než se od života tam úplně odstřihnu a začne to pro mě být jen milá a silná vzpomínka.

Přivítání doma :)

Děkuji!

Děkuji Ančí, že mě donutila, ať podám přihlášku a odjedu na Erasmus. Děkuji všem, co mě v tom podpořili. Mysleli na mě, ulehčovali mi to. Děkuji za to, co jsem mohla zažít a vidět. Děkuji za to, že jsem mohla vidět polární záři. Děkuji za to, že jsem se mohla koupat v Severním ledovém oceánu. Děkuji za to, že jsem mohla potkat lidi, které jsem potkala. Děkuji za to, že jsem mohla studovat 4 krásné měsíce v tak nádherné zemi jakou je Finsko.

Děkuji za to, že můžu s klidným svědomím uzavřít tuhle kapitolu svého života s pocitem, že jsem z toho vytěžila všechno, co jsem mohla, že jsem se stala silnější a samostatnější. Děkuji, že může začít něco nového a já už se moc těším na to, co to bude..