Koukám, že poslední článek jsem napsala skoro před měsícem a
půl. Přijde mi, že ten čas tak utíká a já, protože jsem si řekla, že ty články
prostě dopíšu a neustále na to myslím, tak zase začínám psát. Ačkoliv v 1
v noci, jinak bych se k tomu asi nedokopala. Každý den jsem si
říkala, jak článek začnu – v pondělí tím, jak mě bavily předměty, co jsme
měli ve škole, a jak je fajn říkat, že vás baví škola. V úterý tím, že
bylo hezké vidět, jak většina žen nosí květiny a užívá si toho, že má „svůj den“,
díky tomu že někteří muži stále dodržují oslavy MDŽ a mě se tak líbilo koukat
na ty spokojené tváře většiny žen. Nakonec začínám ale úplně něčím jiným, a aby
článek nebyl zase kilometrový, jdu k věci a navazuji na svůj výlet
v Laponsku.
 |
| Jedna z krásných zastávek.. |
Další den jsme podnikli nádherný a úžasný výlet do Norska,
kde bylo naším cílem koupání. Ano, slyšíte správně, měli jsme se vykoupat (a
vykoupali!) v Severním ledovém oceánu. Cesta byla dlouhá, myslím, že jsme
jeli snad 5 hodin ne-li víc. V podstatě jsme celý den strávili v buse
a viděli přírodu kolem nás jen z autobusu. Já byla ale ráda i za to,
protože takovou krásu jsem dlouho neviděla. Nemohla jsem se toho pohledu
nabažit a dobíjelo mě to takovou energií, že ještě teď, když na to vzpomínám,
musím se usmívat.
Když už byla opět tma (asi po 2 hodinách světla :D),
zastavili jsme ve vesničce Bugøynes, kde jsme se také koupali. Venkovní teplota
byla pod nulou, ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsme si mysleli.
Z nacpané sauny jsme teda museli přeběhnout asi 20 metrů k oceánu,
kde jsme se smočili asi tak na 5 sekund (a to ještě možná přeháním). Tuhle akci
jsme zopakovali ještě jednou, vždycky u toho všichni děsně ječeli, smáli se a
byl to prostě skvělý zážitek. A já tam na počest skvělého zážitku, zapomněla
pantofle, asi aby tam na mě taky nezapomněli. Potom jsme si dali teplou
polívku, čaj a další dobroty a vypravili jsme se zase na cestu domů. Byla to
náročná cesta, která stála za to.
Další den jsme byli dopoledne bobovat a já byla i na chvíli
sólo nasát pořádnou finskou zimu. Bože, to byla taková nádherná. Krásná
příroda, čerstvý vzduch, to je moje. Myslím, že jsem musela být v minulém
životě spokojené zvíře, které žije v přírodě, jinak to nevidím, proč se teď
ve městě cítím trochu uvězněně a oceňuji každý strom a kousek trávy, kterou
v Praze vidím.
Nebobovala už jsem taky pěkně dlouho, takže jsem zapřemýšlela, kde asi skončily moje boby s volantem (jak já jsem si přišla v té červené formuli drsná.. :)).
Večer jsme se procházeli se sněžnicemi. To bylo taky
naprosto skvělý. První, co nám teda řekli, ať jakkoliv sjedeme celkem příkrý
kopec, který jsme prostě každý, nějak po zadku sjel a pak šli normálně
přírodou, žádný vyšlapaný cestičky pro princezny, ale hluboký sníh,
z kopce, pak zase do prudkého kopce. Občas to bylo celkem fyzicky náročné,
ale všichni jsme to zvládli a pak si dali zaslouženou večeři.
To jsme šli ještě po normální cestě :)
Poslední večer jsme se rozhodli dopít všechny zásoby
(alkoholu samozřejmě). Týna otevřela bez otvíráku moje nedobytné víno (Děkuji!)
a mohlo se vyrazit na party, kde jsme se pěkně rozjeli, až tak, že mi tam někdo
ukradl šálu a jedné Italce dokonce bundu. To nechápu, jak někdo může někomu
ukrást bundu? No, lidi jsou různí, navíc když jsou opilí. My jsme se pak ještě
vydali v 5 ráno bobovat a prostě si to užili se vším všudy, bylo to
parádní.
Domů se nám s tou kocovinou nejelo zrovna nejlíp, ale
já bych neměnila. Bylo to skvělé zakončení našeho parádního výletu. A málem
jsem úplně zapomněla na naše skvělé saunování a skákání v plavkách do
sněhu, následné bobování v plavkách a další specialitky, které jsme vymýšleli.
Myslím, že jsem se tam otužila na několik let dopředu a můj sen je teď mít
chatu někde na horách s pořádnou saunou, abych tohle mohla podnikat
neustále.
Byl to neuvěřitelný zážitek a samozřejmě mě teď mrzí, že
jsem si to nezaznamenala dřív s těmi všemi pocity, které jsem z toho
měla, ale ještě teď si dobře vybavuji tu euforii, kterou jsem zažívala v průběhu
tohodle skvělého výletu. Navíc to ani nejde moc přenést do psaní, či do slov,
je to klišé, ale musí se to zažít!! A já to zažila! Za to budu už navždycky
vděčná a už mi to nikdo nevezme.
Tak šup do Laponska, ať si prožijete něco tak skvělého jako
já a nejlepší bude, když vaše zážitky budou ještě lepší, než ty moje, i když to
si teda, upřímně, nedokážu moc představit.
Žádné komentáře:
Okomentovat