Poslední den v ČR a první den ve Finsku

No.. jak to říct výstižně, byl náročný. Vůbec jsem se nemohla sbalit. Kdo mě zná, tak to pro něj nebude žádné překvapení. Střídavě jsem brečela, rozčilovala se a pomalu se loučila s oblíbeným oblečením a kosmetikou, která se mi do kufru prostě nevešla. Měla jsem pocit, že jsem nakonec nebyla ani tak nervózní z cesty nebo z toho, že jedu na 4 měsíce pryč, jako z toho – Co jsem si, krucinál, všechno z toho kufru musela vyndat a kolik budu muset platit za nadváhu?!

Na letišti jsem měla svoje nejmilejší lidi a za to jsem byla moc ráda. Včas jsme se také sešly s Leničkou a Gabčou, se kterými jsem do Finska jela, a obě také studují to stejné, co já. Na váze jsme ještě zvážili kufr a nechali ho zabalit. Měl o 900 gramů víc. Vyzbrojená úsměvem (a Kamilem, jelikož za přepážkou seděla slečna) jsem si to namířila pro letenky. Nakonec můj kufr vážil 24,1kg místo povolených 23kg, slečna ale nic nenamítala a ještě nám zařídila, abychom mohly sedět s holkama u sebe. Ufff! Spadl ze mě snad tunovej kámen, ještě jsem měla trochu strach ze vstupu ke gatům, jelikož můj příruční kufr i s kabelkou vážil snad dohromady 13kg (já vážně neumím balit :)), ale tam už se to vůbec neřeší. Se slzičkami jsme tedy s holkama prošly pasovou kontrolou a byly plné očekávání, co nás všechno čeká.

Jde se na to!

Cesta letadlem do Helsinek byla skvělá, letušky byly moc milé a my si celou dobu s holkami povídaly. V Helsinkách jsme bez problémů našly správný gate do Joensuu a rychle psaly domů, že jsme v pořádku. Cestu do Joensuu jsem prospala, měla jsem toho za poslední týden plné kecky. Bylo to už jen malinké vnitrostátní letadlo, kterým jsme letěly necelou hodinku. Přistály jsme v 00:40 a vzlítaly kolem 19:30. Čistý čas v letadle byl kolem 3 hodin, jelikož je ve Finsku o hodinu víc a hodinu jsme čekaly v Helsinkách.

Povedená fotka :D Jediná, kterou mám z letiště :)

 V Joensuu už na nás čekal můj a Gabči tutor Samuli, který byl už po mailech moc milý a ochotný. Ve Finsku se nic nezměnilo, myslím, že se tak chová, protože nám řekl, že byl sám minulý semestr na Erasmu a moc dobře ví, jak se člověk v naší kůži cítí, proto se nám to snaží, co nejvíce usnadnit. Samuli nám vyzvedl i klíče od koleje a Survival package, který obsahoval povlečení, příbory, pánvičku a další věci, které jsme si díky tomu brát nemusely. Bohužel neobsahoval peřinu a polštář, která na koleji nebyla, což nás trochu překvapilo. Samuli nás autem odvezl na kolej, pomohl nám s věcmi a vysvětlil nám, jak máme zamykat a odemykat dveře. Ve Finsku mají trošku jiné zámky než v ČR. Pak jsme se domluvili na srazu na další den. 
Já jsem z koleje byla celkem nadšená. Po 7 letech, kdy jsem žila na intru a na koleji, nesdílím s nikým svůj pokoj a můžu si v něm hospodařit podle svého. Pokoj je navíc velmi prostorný a celkově náš byteček má velkou kuchyň a oddělený záchod a koupelnu. Vedle mě bydlí Lenička a ještě s námi bydlí Číňanka Yoru. Gabča bydlí o patro výš se dvěma Italkami. 
První noc jsem vůbec nemohla usnout a ráno už jsme vstávaly v 8, jelikož jsme měli být v 10 (nebo v 11?, no prostě jsme měli být v nějaký čas před školou a chtěla jsem si postěžovat, jakej jsem chudáček, že jsem toho moc nenaspala :)). Z prvního dne jsem měla trochu strach, takže jsem moc nespala i díky tomu, že jsem byla nervózní. Ráno jsme se probudily do parádního slejváků, takže holiny, deštník a zaplatit skoro 4eura (asi nevím, kde je značka eura na klávesnici:D ) za autobus za 10 minut jízdy, což je ve Finsku bohužel normální, jelikož je tu dražší nejen jídlo, ale i doprava. Do školy to ale máme skoro 6km a nechtělo se nám hned první den a v takovém slejváků chodit pěšky a hledat cestu. Když jsme přijeli do školy, šli jsme si zařídit různé papírování a na sraz s tutorem a ostatními studenty ze zahraničí. Všichni vypadali mile, byly tam ještě dvě Němky a Francouz a Francouzka.

Nejdřív jsme šli do jídelny, která mi připomíná Ikeu, je tam spoustu jídla na výběr a ke každému si můžete vzít i salát a pečivo. Už tady jsem byla nadšená a jídlo mi moc chutnalo. 

:)

Pokračovali jsme se podívat po škole a do knihovny. Škola je nová, nádherná a moderní. Už jsme si zaplatili i cestu na první výlet do Ikei.

Po prohlídce po škole nás Samuli vzal do Prismi, to je tady jeden z největších obchoďáků, nakoupit. Je opravdu moc hodný, jelikož s 5 ženami absolvoval nákupy, díky bohu to bylo jen jídlo, ale tvářil se statečně. Ve Finsku mají skvělý systém, obzvlášť pro cizince, u ovoce a zeleniny. Vezmete citron, který musíte potom zvážit, ale každé zboží má svoje číslo, proto musíte najít cedulku, kde je napsáno citrón a u něj číslo. Pokud víte, jak se finsky řekne citrón či jiné ovoce a zelenina,je to lehký úkol. Já si ale musela na pomoc přizvat Samuliho a díky němu jsem citrón zvážila se správným číslem. Teď už vím, že citrón je finsky sitruuna ;). Peřiny a spousta jídla nakoupeno a tak jsme mohly jet zpět na kolej, kde jsem okamžitě umřela do postele!

Pusu G.