Zamilovala jsem se!

Nebojte, není to nic vážného, jen se s vámi chci podělit o následující dny.  V neděli jsem měla sraz s Japonkou Natsumi ze školy. Jelikož jsme dostali ve třídě po skupinách úkol, museli jsme se sejít a jít společně do muzea. Práci jsme měly ještě s Laurou, ta bohužel, ale nemohla ve stejný čas jako my, takže jsme měly jít s Natsumi samy. Nakonec se k nám ještě přidal další Japonec, který s námi taky chodí na stejný předmět, ale Natsumi ho zná, protože spolu chodí na stejnou školu. (No to není moc podstatné, tak nevím, proč to takhle rozepisuji :D ) Každopádně jsme v neděli vyrazili do muzea, jmenuje se Onni Art Museum Joensuu. Naším úkolem bylo najít jeden předmět, o kterém pak budeme mít prezentaci. Nevěděla jsem, co od muzea čekat, přeci jen není Joensuu žádné velkoměsto. Vstup pro studenty byl pouze 3€. Už budova muzea je krásná a já už jsem zase dlouho nikde v muzeu nebyla, tak jsem se těšila.

Muzeum bylo obrovské, mělo tři rozsáhlá patra. V prvním jsme viděli nádhernou výstavu Due Nelimarka. To bylo moc hezké, pozitivní. Bavili jsme se o tom, co v tom, kdo z nás vidí, protože obrazy byly občas trochu abstraktní, tak jsme se celkem pobavili. V muzeu se mohlo fotit, tak můžete jít prostřednictvím fotek aspoň na takovou virtuální prohlídku.

Druhé patro bylo také moc hezké (Abych to zkrátila, jsem z toho muzea nadšená!), jednalo se o díla většinou z 18. -19. století. V každé místnosti byly obrazy příjemně uzpůsobené a většinou každý umělec měl svoji místnost. Občas jsem si přišla, jak na prohlídce zámku. Mohli jste si sednout do křesel, obdivovat klavír, číst si o obrazech a rozjímat. 

Poslední patro bylo věnováno čínskému a nejmodernějšímu umění. No strávili jsme tam asi 1,5. Abych pravdu řekla, já bych tam mohla být ještě dvakrát tolik a stejně bych se nenabažila. Vždycky mě baví obdivovat nápady a talent malířů. Občas mě baví se i divit nad absurditou některých obrazu a přemýšlet o tom, co je na tom považováno za umění!?

No tak já nevím, co si o tomhle myslet..

Určitě jsem v muzeu nebyla naposled, naštěstí jich v Joensuu ještě pár je. Už se těším, až je navštívím. Je fajn, chodit s někým, můžete se o obrazech a umění bavit. Jenže já občas jen stojím a dlouho na to koukám (Děláte to taky nebo jsem psychouš jen já?) a ono to zíraní občas lidi moc nebere :D. Tak uvidím, jestli příště půjde někdo se mnou nebo půjdu rozjímat sama. Jo a ještě jedna informace, Natsumi i kluk, co byl s námi (Jsem fakt hrozná, nedokážu si zapamatovat jména, navíc když je to japonský jméno, jsem totálně ztracená a je to pro mě nadlidský úkol, si to zapamatovat.), tak prostě oba dva Japonci byli úplně poprvé v muzeu. V Japonsku jich prý tolik není a není moc zvykem, aby do nich mladí lide chodili, to bylo zvláštní. Takže jsem s nimi absolvovala jejich premiéru v muzeu.

Pak už jsem jela jen nakoupit, a jelikož jsem nabídla svým novým japonským kamarádům, jestli chtějí jet se mnou, tak se přidali a já je vedla až na nákup do Lidlu. Budu tady teď provádět lidi po Joensuu a dělat hlavního navigátora. (Haha, no tak asi ne, no :D ) Byl to moc fajn den, procvičila jsem angličtinu a navíc bylo krásné počasí. 

To se bohužel nedalo říct o pondělí.

V pondělí nám natvrdo začala škola. První hodinu jsme měli Finnish Educational Systems and Organizations, takže bylo zřejmé, že se budeme bavit o finském školství a všeho, co se toho týká. Měli jsme na to udržovaného pána kolem 50-60let  a musím říct, že to bylo výborné. Občas jsem měla problém s doslovným porozuměním, ale mají tady opravdu všichni skvělou angličtinu, takže se dá rozumět dobře. A bylo to úžasné. Já jsem asi blázen, ale jsem tu fakt z té školy nadšená a vůbec mi nevadí, vstávat každý den v 7 a jezdit domů v 9 večer. Už jsem zase ve svém živlu, ze se něco děje a přeci jen si radši stěžuji na to, ze jsem unavená z toho, že jsem celý den něco dělala, než z toho, ze jsem se celý den válela :D. To se pak nějak najednou cítíte lip, čím to asi bude?

No každopádně pokud si budete chtít něco přečíst o finském školství, tady je pár stránek. Možná pak napíšu třeba samostatný článek, aby si ho přečetli jen ti, co je to zajímá a nebudu to psát sem.

http://www.freepub.cz/2013/26-ohromujicich-faktu-o-finskem-vzdelavacim-systemu/

http://kulturnistudia.cz/skola-do-7-km-o-vzdelavani-ve-finsku/

http://www.eduin.cz/clanky/finske-skolstvi-pohledem-zacinajiciho-ucitele/

http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4229&PHPSESSID=052819b807f3fe4bb33ca2be68541904

Odpoledne jsme pokračovali předmětem Introduction to Finnish School Life, na který přišla paní taky kolem 50 – 60let. Já se ji teda, ale ze začátku pěkně bála, protože vypadala dost rázně, že se s ničím nemaže, všechno zná, všechno ví. Na tenhle předmět se moc těším, budeme chodit do finské školy a pozorovat hodiny. Zatím to bohužel vypadá, že nebudeme moct žádnou učit, i když jsem to chtěla zkusit. Mají totiž dost Finu z jiných předmětů, kteří taky potřebují učit. Když jsme procházeli harmonogram, dostali jsem se až k bodu, kdy nám paní učitelka (Já nevím, jak je mam oslovovat, když o nich píšu a nepamatuji si jejich jména :D) nabídla, abychom se potom domluvili na jeden den, kdy ji budeme moct přijít navštívit domů a péct. Říkala, že jí přijde škoda, když přijedou studenti ze zahraničí a nemůžou se podívat, jak bydlí Fini. To bylo super, na to se moc těším a bylo mi hned jasné, že paní bude fajn :). Poté jsme si šli projít školu. To jsme se dozvěděli, tolik informaci, ze by to vystačilo na další článek, ale tak aspoň něco zajímavého. 

Mají tu všude dílny, ale luxusně vybavené, zrovna když jsme přišli, měly je děti z prvního stupně, takže řezaly nějaké dřevo a tak. To je skvělý a nedokážu si představit, jak by se to zavedlo v Čechách. První, co by bylo asi za názor, že si někdo uřízne ruku :D, takže to by nešlo. Ve škole se taky navíc nemůže fotit, děti vůbec ne a třída jen když tam nejsou děti. Navíc se ani potom nesmějí fotografie dávat nikam na internet, mají být pouze pro naší osobní potřebu. Ukořistila jsem pro vás teda jen jednu fotku. To jsem ještě nevěděla, že se tu nesmí fotit a jsem rebel, tak vám ji sem dávám.

Cizí jazyk mají v 1. třídě jednou týdně, ve 3. třídě se přibírá další a v 5. ještě další, než tedy přijdete na druhý stupeň, umíte základy už ze tří cizích jazyku.

Po téhle hodině jsme se šly s holkami najíst, i když jsme měly mít zkoušku se sborem, každá se svoji skupinou. Bylo toho ale první den tolik, že jsme si potřebovaly odpočinout před oficiální zkouškou, která začínala v 6. A co se nestalo, jelikož neustále hledám klíče, rozčiluji se, že mám blbej zámek a jsem tím pádem šnek a holky pořád zdržuji a pak pospíchám a jančím, najednou klíče nebyly. Takže jsem chytla trochu paniku, ale věděla jsem, ze jsem si kolo odemykala před chvílí, kousek od místa, kde jsme teď stály, takže jsem si říkala, ze panika začne, až když nebudou tam. Chytře na nich mam i klíče od koleje, takže to by bylo teprve vzrůšo. Naštěstí spořádaně ležely na lavičce u školy. (Díky Bohu.)

Sbor bylo moc fajn, zpívali jsme konečně zase veselé písničky, ne usínací koledy a moc mě to bavilo. Konečně jsem pro vás taky nahrála kousek ze zpívání ze sboru. Tuhle písničku mám ráda :)

Po celém dni jsme byly tak zničené, že už jsme se opravdu těšily domů, ale co se nestalo? (To je dráma, co? :D) Lilo jako z konve, pláštěnka ani deštník neměly šanci nás před tímhle zachránit, takže jsme je ani nevyndavaly.

Účes je ale po 30ti minutách na kole v dešti zaručeně originální!

Tak a protože jsem si to chtěla ulehčit, aby byl i článek, co nejdřív, tak jsem ho napsala celý ve škole a teď hodinu opravovala diakritiku, která na finské klávesnici samozřejmě není. Jupíí, to jsem si pomohla. Takže pokud někde něco chybí, omlouvám se, ale už to neopravuji! Jsem ráda, že jsem to aspoň nevzdala a celé to trochu poupravila.

Jinak děkuji za další pohled!

Děkuji Natálko :-*

Teď se chytáme na Frisbee golf and BBQ, o kterém bude asi další článek a o první hodině finštiny.

Tak krásný víkend!

Pusu G.