Život ve Finsku: Palačinkování!

Dobré ráno pokud právě vstáváte nebo se chystáte do práce, do školy a kamkoliv, kam vás srdce táhne ;)
Já jsem tu měla čas dělat si super snídaně, tak s vámi budu sdílet jednu fotku, kde mám jednu lepšejší. Teď mi ale už začíná škola a možná si na další článek chvilku počkáte, tak užívejte krásný týden a tady máte pár finských novinek..

Bánan všude!

Na první hodinu Cultural Heritage and Craft Education ve škole jsme měli hned úkol. Měli jsme najít nějaký ručně vyrobený předmět spojený s naší zemí, kulturou nebo s naší rodinou. Já si po dlouhém přemýšlení vybrala jedinou věc, ručně dělanou, kterou jsem si z ČR dovezla – krabičku od Veru. Na hodinu máme skvělou starší paní, která byla moc milá. Na začátku nás rozdělila do skupin podle různých národností. Já jsem s Japonkou a Španělkou a obě jsou moc fajn. Každý představil svůj předmět a chvíli povídal o svojí zemi, o svém předmětu, co si kdo připravil.

Nakonec povídala i paní učitelka o finském kostýmu, který sama vyráběla.

Je šikovná, co?

I když měla vyučovací hodina 4 hodiny, moc mě bavila. Kéž by takhle probíhaly i hodiny v Čechách. Cílem tohoto předmětu bude vytvořit maňáska, do kterého budeme muset zařadit nějaké kulturní a národní specifika lidí z naší skupiny. (To se těším!) Navíc máme napsat esej o 8 stránkách, ale to je tady snad u každého předmětu, tak mě to ani tolik nepřekvapuje.
Učebna byla také krásná, plně vybavená spoustou věcí, které budeme moct na výrobu používat. Třeba tkalcovskými stavy a spoustou nití, bavlnek, výtvorů a všeho možného.

Tady se můžete podívat, jak se originálně dá použít obal od bonbónů.

V pátek jsme vyrazily na náš první mezinárodní večerní sedánek. Respektive jsme byly pozvané na francouzské crepes od Francouzek, které jsme poznaly v sauně (Teď už ani nevím, jestli jsem vám o tom to seznámení psala nebo ne, ale každopádně sauna je skvělý místo pro poznání nových lidí.). Cestu jsme s Gabčou trochu nemohly najít, ale bylo krásně a ještě jsme takhle po tmě na kole nikam dál necestovaly, tak jsme si to celkem užívaly.
Zastavovaly jsme se ještě v obchodě pro něco k pití a u pokladny ukazujeme paní prodavačce občanku, protože tady ji musíte ukazovat většinou pořád a ona nám říká: "Víte, že v tom není alkohol?" A já: "Nevíme, ahaaa.." A paní prodavačka okamžitě: "Tak si to dojděte vyměnit, v pohodě." Navíc bylo asi 20:55 a v 9 se zavíralo, ona se usmívala a byla úplně v pohodě jako by byla ten nejspokojenější člověk na světě. To bylo super! Nechápu, jak nám můžou pořád vtloukat do hlavy, že jsou Fini nepříjemní a neusmívají se. Upřímně, moc si nedokážu představit tuhle situaci v Čechách, no rozhodně by se na vás asi moc prodavaček, tak příjemně neusmívalo, ale možná jsme měly jen štěstí.

Palačinky alá co dům dal :)

S !alkoholickými! nápoji jsme teda pokračovaly v cestě. Když jsme konečně všechno našly, palačinky už byly hotové, ale nikomu to nevadilo, že budeme jen jíst, tak jsme se do toho pustily. Byly výborné. Takové tenké a lehké, ne jako typické české palačinky, které většina z nás zná (Nebo jen já je neumím, tak dobré?). Myslím, že snad každý snědl minimálně 6-8 kousků :D Bylo skvělé povídat si se čtyřmi Francouzi, dvěma Japonkami a do toho na sebe mluvíte i s Čechy a Slováky anglicky, aby vám všichni rozuměli. I když mě teda vůbec nevadilo, když Francouzi mluvili francouzsky, jelikož ten jazyk je tak krásnej, že jsem je i občas prosila, ať chvíli mluví francouzsky. Bavili jsme se o životě v Joensuu, celkem i o tom, jak funguje školství v našich zemích a pouštěli jsme si k tomu písničky, které jsou oblíbené v naší zemi a smáli se různým klipům. Říkala jsem si, že si musím zapamatovat japonského interpreta, protože to byl fakt dost vtipnej klip a písnička byla dost rozjetá. Proto taky Japonky říkaly, že jim přijde, že je ve finských klubech dost mrtvo. No, když jsem viděla ten klip, tak už se ani nedivím :D Snad někdy příště zjistím, kdo to byl. Francouzsky ale pouštěly interpretku, kterou znám a taky ji dost poslouchám, tak tady si můžete kousek poslechnout. Navíc ten text je moc hezkej.

https://www.youtube.com/watch?v=Tm88QAI8I5A

V sobotu jsme měli celý den sbor, ani vlastně nevím moc, co o tom napsat, možná jen to, že jsem netušila, jak může být zpívání náročné. Opravdu bylo dost vyčerpávající soustředit se na písničky, které jste nikdy neslyšeli, na slova, která nevíte, co znamenají (To mi připomíná, že jsem si chtěla ty písničky přeložit, no snad se k tomu dostanu, ať aspoň vím, o čem zpívám.) a na svůj notový zápis. Sbor trval od 10 do 4. Dopoledne to šlo, ale během odpoledne mi přišly písničky pěkně těžký, často jsem nevěděla, kde zpíváme a klela nad tím, jak sem někdy akční a hlásím se do věcí, který pak nedávám. Teď máme v pondělí zase zkoušku, tak budeme pořád cvičit, snad se brzy chytím a budu si zpívání užívat. Jen je hloupé, že i když věděli, že spousta lidí ve sboru nikdy před tím nezpívala, nedostali jsme ani žádné úvodní orientační info, kde teda a kdo přesně zpívá, a jak to vlastně chodí, ale je možné, že to bylo řečeno, ale ve finštině :D

Jo a taky jsou tu všude, ale VŠUDE houby. Nic moc je to, že já je nemám ráda a nejím, ale houbaři a houbomilovníci by si tu pochutnali a radostí tetelili nad tou úrodou. Tady jsou prostě u silnice velké houby, které nikdo nesbírá a vy v Čechách kňučíte, že nikde nic není, kdybych mohla, nějaké bych vám poslala.