Bude ze mě Superstar? :)

O víkendu jsem měla v plánu doplnit mezery v rozvrhu v Čechách i v rozvrhu tady, koukat na Sherlocka (To je děsně důležitá činnost :D, ale je to fakt skvělej seriál) a dělat věci do práce. Pracovat nakonec budu i odsuď, což jsem moc ráda, protože spoustu věcí můžu dělat přes internet a navíc tu mám spoustu času, na což nejsem zvyklá, tak aspoň využiji čas nějak užitečně.

Odpoledne vymyslela Lenička, že půjdeme na volejbal, který je součástí střediska, které se jmenuje Syketta a na začátek školního roku tu máme 14 dní na všechny sporty přístup zdarma. Pak se platí 30 euro za semestr, což mi přijde super a donutí mě to chodit cvičit. Minulý semestr v Praze jsem to vůbec nestíhala a moc mi to chybí. Volejbal jsem nehrála snad už 4 roky a to opravdu tak, že jsem se míče ani nedotkla. Hra byla ze začátku dost děsná, ale kdo by se divil? Nikdo z nás si ani nesáhl na míč, nerozpinkali jsme se a začali jsme hned hrát. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny a pěkně jsme si zahráli. Zjistila jsem, že mi to celkem chybí, tak snad se pak přemluvím i v ČR a budu zase hrát.

V neděli jsme pak byly na krátké projížďce na kole a nic moc se nedělo. ( To je zábava to číst, když se tu nic neděje, co? :D)

Stylovka i na kole :)

V pondělí jsem se rozhodla jet sama (ano, opravdu sama) na kole na výlet. No měla jsem z toho celkem strach, ale nakonec jsem si stáhla nějaké offline mapy, kde je i navigace a jela celou dobu podle ní. Ne, že by to s ní bylo úplně jednoduché, ale už se to dalo. Jela jsem se podívat do větších obchodů, abych si nakoupila další zásoby jídla. Jela jsem "super" cestou, kudy asi moc lidí nejezdí, a když jsem už někoho potkala, byli ze mě trochu v šoku, co tam jako kruci dělám? No nic, ale našla jsem to a dojela tam, kam jsem potřebovala. Nakoupila jsem si, a když jsem se vracela ke kolu. Říkám si, slyším češtinu nebo ne? A opravdu. Dvě slečny vedle mě se bavily česky, tak jsem se s nimi dala do řeči, vyměnily jsme si fcb a byla jsem ráda, že tu budeme mít třeba zase nové kamarády.

Ty baráčky mě tu nepřestanou fascinovat!

Love is in the air..!

Odpoledne jsem s holkami vyrazila na konkurz do sboru. Měly jsme potom s  Leničkou kruhový trénink, tak jsem si říkala, že to tam půjdu okouknout s nimi. Néé, že bych se teda přihlašovala. Přeci jen obě zpívaly ve sboru, Gabča dokonce chtěla jít na operní zpěv na konzervatoř a Lenička procestovala se sborem půlku světa, takže u nich bylo jasné, že zpívat umí. Holky mě ale přemlouvaly, abych to taky zkusila. Ani nevím, proč už jsem vlastně nakonec řekla, že do toho půjdu, ale asi jsem si řekla, že zkusit se má všechno, tak proč ne?

Uvítala nás Helena, se kterou jsme měly tu čest už ve škole, kde nám představovala svoje hodiny. Říkala nám, jak konkurz probíhá a taky říkala, že je lepší, pokud jsou tam studenti na dýl než na semestr, že to pro ně pak není moc výhodné je brát, ale kdo ví. Součástí konkurzu bylo zazpívat libovolnou píseň, hlasové a rytmické cvičení. Když jsem šla na řadu já, trošku jsem si nadávala, co jsem si to proboha zase vymyslela? V místnosti byla Helena, která nám hrála na klavír a dva další lidé ze sboru. Zpívala jsem českou písničku, kde jsem nejenom popletla slova, ale totálně i melodii, takže jsem si trošku složila svoji píseň rovnou na konkurzu ( ještě, že ji neznali, teda aspoň doufám :) ). Rytmické cvičení bylo už celkem těžké, měla jsem zatleskat, co Helena. Pokračovaly jsme s přezpíváním melodie, ona zahrála melodii na klavír a já ji přezpívala. To bylo pro mě hodně těžké a úplně nové. Pak ještě zkoušela, jaký mám hlas, tedy jaký tón vyzpívám, a který ne. Jsem prý 1. alt. I když jsem měla pocit, že to byl trapas světa, byli na mě moc hodní. Se smíšenými pocity jsme se s Lenčou přesunuly na procházku do města.

Musela jsem si to vyfotit i s těma starouškama, protože tam tak spolu stáli a hezky si povídali :)

Kruhový trénink byl super. Finka, která ho vedla, byla moc milá. Všichni se tam na sebe usmívali a bylo mi tam dobře. Měli jsme mít s sebou podložku, ale nějaká mladá Finka se hned nabídla, že nám ji půjčí, a když pochopila, že často nerozumíme, iniciativně začala překládat. To bylo moc milé. Když jsme se s ní na závěr daly do řeči, zjistily jsme, že studovala také v Praze na Karlovce v rámci Erasmu. Byla dokonce v Novém Poříčí na sportovním kurzu jako my a musely jsme se smát, jaká je to velká náhoda, že jsme se potkaly. Ona nám řekla, že se hrozně chtěla seznámit s nějakými Čechy, kteří jsou teď ve Finsku, že slyšela, že jich je tu letos hodně. (Tak uvidíme :)) Opět jsme si na sebe vyměnily facebook a uháněly domů, jelikož začalo dost pršet.

Překvapením večera bylo…

že mě vzali do sboru :D No já málem spadla ze židle a nevěřila vlastním očím. Že vzali holky mě ani nepřekvapilo, ale mě? No takže teď budu hustá sboristka, tak bacha na mě.

Děkuju zlato :-*

Dnes mi přišel pohled od Sárinky, takže je to ozkoušený a pohledy, dopisy i věcné dary sem chodí, tak sem s nimi :D

No a taky bych už měla začít pracovat na seminární práci o prvním týdnu, která má být na 3 stránky (to nic moc, teda). Tak jdu na to!

Posílám finskou pusu a na další článek si asi chvíli počkáte,

G.