Dále?

Moc, moc, moc a ještě jednou moc se omlouvám všem, kdo poctivě aktualizují moji stránku každý den ( a je vás celkem dost, děkuju:)) a já se stydím a kaju, že jsem zase po tak dlouhé době přidávám další článek. (Slibovat vám, že se polepším, asi už nemá cenu, co?)

Za ten týden, co jsem sem zase nenapsala žádný článek se toho, ale celkem dost událo a tak se můžete těšit, že mám pro vás spoustu fotek a nových informací.

Ve středu jsem vyrazila do školy, jelikož jsem si aktivně domluvila první konzumačky (Aha, Word je chytřejší nebo, co? Mají tam být samozřejmě konzultačky :)) s panem učitelem na Finnish Art. No řeknu vám, byla jsem z toho celkem nervózní. Pamatovala jsem si ho ale z prvního týdne, kdy se nám představoval v rámci přednášky s naší Filozofickou fakultou. Vypadal jako pohodář a přišlo mi, že se s ním v klidu domluvím. Chtěla jsem si zapsat předmět s názvem Finnish Art, moc jsem ale nerozuměla požadavkům a plnění předmětu, proto si mě pan učitel pozval na konzumačky (Nebo tomu začneme říkat konzumačky?), aby mi vše vysvětlil. Kabinet jsem, překvapivě (překvapuje to ještě vůbec někoho?), nemohla najít. Nakonec jsem se ke dveřím, které jsem potřebovala, dostala a asi 5 minut stála a koukala na ně. Tak jsem si řekla a.. teď! Hm a nic.. výdech a znovu. Žádná odezva. Znovu jsem se koukla, jestli jsem u správných dveří, ve správný den i čas. Byla. Řekla jsem si, že si mám teda asi ještě dojít na oběd a pak tam zajít znovu. Po druhé už jsem měla štěstí. Poznala jsem to i podle pootevřených dveří. Moje očekávání bylo správné. Pan Samuli Hagg byl neuvěřitelný pohodář. Řekl mi, že ke splnění předmětu je potřeba složit zkouška ze dvou knih a napsat dvě eseje v rozsahu 5-10 stránek. (No fíha, řekla jsem si.) Na to, že nevím, jestli mi ten předmět někdo v ČR uzná (ostatně jako většinu předmětů), to bylo celkem dost práce. Během prvního týdne nám říkali, že se můžeme s učiteli domluvit i na počtu kreditů, který z předmětu dostaneme. (Dodatečně si, ale myslím, že mysleli spíš víc kreditů a ne míň.) Lišácky jsem se teda zkusila zeptat, jestli by nešlo, abych z předmětu dostala kreditů míň a tím pádem udělala i míň práce. A víte, co? Šlo. Sice říkal, že tohle tady ještě neměl, a ať mu pak píšu mail, kde je napsáno, že píše česká dívka se speciálními požadavky, ale klaplo to. To jsem ale kulišák. K mému překvapení mi ale pan profesor stále neodepsal na mail, doufám, že si to nerozmyslel. :) Když jsem vycházela z kabinetu měla jsem pocit, že můžu skály lámat a bušit si pěstmi do prsou jako orangutáni (nebo paviáni?) po vyhraném boji (nebo před bojem?). No prostě, měla jsem radost, že jsem zvládla podat takový výkon. Za takový výkon je potřeba se odměnit. Tak.. že bych si koupila bundu? Přeci jen to v kožence dlouho nevydržím a o volnu se musí prozkoumat finské H&M.

Dalším úkolem dnešního dne bylo zjistit, kde je pošta, koupit známky a najít drogérii. Pohledy jsem koupila v infocentru za „pouhých“ 16€ (koukáte, že už vím, kde je euro, co?). No nic, každopádně to vypadá, že pohledy tak často posílat nebudu a nebo je začnu vyrábět, jelikož tady je levnější známka než pohled.

Tady si i v Infocentru vezmete lísteček na zaplacení pohledu :)

Potom, co mi pani, která neuměla ani slovo anglicky za pomoci slovníků, rukou a nohou, moji finštiny a její češtiny, vysvětlila, kde by tak mohla být pošta a drogérie, jsem vybavená mapou vyšla na náměstí. Bohužel slovo „apteekki“ , což mi vyjelo ve slovníku pod pojmem drogérie, je spíše lékárna nebo tam můžete koupit většinou dražší kosmetiku. Tu jsem teda našla, ale to jsem nepotřebovala. Asi jsem vypadala dost zoufale, jelikož mě na náměstí zastavil Maďar, se kterým jsem se chvíli bavila na party a ptal se mě, co hledám. Řekl mi, že ve Finsku bydlí už 3 roky, a že má teď před prací chvíli čas, tak mi ukáže, co potřebuji. To bylo super, jen já, když jdu s někým, zapomínám vnímat, kam vlastně jdu. Když jsem se vracela zpátky, abych si mohla v klidu nakoupit, samozřejmě jsem se trošku ztratila, ale nakonec jsem zase vše v pohodě našla. Zjistila jsem, že v Joensuu bohužel není nic takového jako u nás DM, Rossmann nebo Teta, ale pouze takový velký obchod, kde můžete koupit věci jako kosmetiku, oblečení, bižuterii a dát si i kafe. Asi takovej holčičí obchod. Jo, ale všude jsou hrací automaty, takže i v tomhle obchodě a pořád na nich někdo hraje. Chápete to? Jdete do supermarketu a tam taky, ale o tom jindy. (Chystám článek o různých zajímavých bodech, co jsem objevila tady ve Finsku nebo přímo v Joensuu, která jsou jiné než u nás, tak se máte na, co těšit :))

Procházka městem :)

Po nákupech jsem se rozhodla cestovat ještě do Lidlu, kde jsem si koupila burákové máslo, abych ho taky už konečně ochutnala. Musím říct, že je výborné, koukala jsem, že tohle z Lidlu je opravdu skoro nejlepší. Obsahuje 93% arašídů a nepoužívá se do něj palmový olej.

Finská čokoláda se slaným popcornem :)

Ve čtvrtek jsme celý den řešily rozvrh do školy v ČR a obepisovaly s holkami učitelé. Musím říct, čím déle tu jsem a bavím se s různými lidmi, pěkně mě štve systém naší školy. Musíme mít totiž zapsané všechny předměty jako naši spolužáci v ČR, respektive nemusíme, pokud chceme prodlužovat, což většina z nás nechce. Musíme studovat ale i tady. Z těch předmětů, co máme tady, nám ale uznají v Čechách tak 3, což je dost směšné. Navíc nám ještě všichni píšou – Noo, dobře, nebudete chodit na semináře, ale o to víc musíte zamakat na práci, kterou vám zadám atd. Co to je, kruciš? Sice všichni píšou, jak nás v tom podporují, ale nakonec máme práce dvakrát tolik. U nás se totiž možná jezdí na Erasmus za trest a ne za odměnu a tohle je asi motivace, aby někam vyjíždělo hodně studentů. No prostě logika školství v ČR (speciálně na Karlovce). Tohle asi nepochopím.

Po zapsání rozvrhu jsme ale měly s Gabčou další program. Chtěla jít na koncert Sibelia, což je neznámější finský skladatel. (Gabča říkala, že to je něco jako u nás Dvořák) Říkala jsem si, proč ne? (Já jsem tady, jak holka pro každou srandu :)) Koncert se odehrával ve škole, a když jsme tam přijely, zjistily jsme, že už jsou všechny lístky prodané. Naštěstí nám slečna řekla, ať zkusíme počkat, že jsou ještě nějaké lístky zarezervované, a že si je možná lidé nevyzvednou. Nevyzvedli a my tím pádem měly opravdu levné lístky na krásný koncert jen za 5€. Než jsme si sedly, stihl nás ještě sprdnout starší pán, protože jsme seděly uprostřed, musely jsme zvednout celou řadu, jelikož jsme ale neměly lístky dřív, nemohly jsme to ovlivnit a přijít dřív. Dostaly jsme teda kázání, že pokud jsme mladé a ještě sedíme uprostřed, máme si chodit sednout jako první. Se svěšenou hlavou jsme poděkovaly a zapluly na svoje místa.

Na koncertě byla spíš starší generace a nikdo moc nefotil, tak jsem se trochu bála fotit, aby mě zase někdo nesprdnul a nemám moc kvalitní fotky :/

Nikdy jsem na takovém koncertě nebyla, ale je pravda, že mám celkem ráda vážnou hudbu, takže možná někomu by se to úplně nelíbilo. Já byla ale nadšená. Hudba byla teda celkem depresivní, možná i proto v jakém období skladatel žil, a že se celý život potýkal s alkoholismem. Součástí orchestru byla i sólistka Esther Yoo, která hrála na housle. Ester si mezinárodní pozornost získala v roce 2010, kdy se stala nejmladší držitelkou ocenění na 10. ročníku Mezinárodní houslové soutěže J. Sibelia - jak píše chytrý internet. Zde si můžete poslechnout malou ukázku.

Je pravda, že ta melodie není moc pozitivní. Občas jsem měla pocit, že by se skvěle hodila do hororových filmů k takovým těm záběrům, kdy se bojíte, co přijde. Bylo to ale krásný. Jsem ráda, že jsem tam byla. A víte co? Na závěr s nimi zpíval ten sbor, ve kterém budu zpívat. To bylo moc hezké, už mám za sebou i první zkoušku, tak se těším, až vám o ní napíšu.

Tady si případně můžete poslechnout, jak to Esther fidlá :)

https://www.youtube.com/watch?v=xAA0AC7LI3U

No myslela jsem, že nebude o čem psát a nějak jsem se rozepsala, tak to máte kompenzaci, za poslední týden. Další článek bude o výletu do Kuopia, nákupu v Ikee, první koupačce v jezeře, první cider s Čecháčkama v baru a první zkouše sboru. Zítra mě čeká první předmět a další zkouška ve sboru, tak mi držte palce a těšte se na další články.

Ve čtvrtek ho tu máte. Slibuji!

G.