Život ve Finsku: Jedeme do Kuopia?

Už se lepším a přidávám další článek, ať máte, co číst ráno nebo večer. Jsem teď plná dojmů z první hodiny ve škole a z další zkoušky sboru, ale musíte si počkat.

Ráno jsme s holkami vyrazily na zastávku, nevěděly jsme, jestli najdeme místo, kde bude autobus stavět, ale jak jsme vyšly k silnici, bylo tam už pár lidí vyřádkovaných, proto se nebylo čeho obávat. Cesta do Kuopia trvala dvě hodiny a nějak tu poslední dobou zjišťuju, že opravdu nejsem taková ta typická ukecaná žena. Chudák Gabča, která se mnou seděla, by si i ráda povídala, ale mě to prostě tolik nepovídá a pak jsem si užívala spíš nádherný výhled po cestě autobusem. Příroda byla (a je) tu opravdu nádherná a nepřestává mě fascinovat.

Plán byl takový, že se jede hlavně nakupovat do Ikei a pak se možná stihneme i podívat do města. Navrhli nám ale, že nás vyhodí ve městě a ve 3 nás zase naberou a půjdeme na skok do Ikei. To nám přišlo jako fajn nápad, jelikož jsme nechtěly řešit dopravu po Kuopiu samy. Kuopio je tak stejně velké městečko jako Joensuu a taky tam není moc historických zajímavostí. Jako první věc jsme se rozhodly jít do Infocentra, kde zjistíme, co tu můžeme vidět. Na cestu se k nám přidala jedna Ruska - Taťána, která seděla s Lenčou a byla moc fajn, tak jsme byly rády. V Infocentru jsme dostaly mapy a instrukce, že máme navštívit věž. Táňa se zeptala lidí kolem, jestli nechce jít někdo s námi na výlet a ještě se k nám přidal jeden Ital (Už si nevzpomínám, jak se jmenoval.). Taťána se navíc hned chopila navigování a mapy, protože říkala, že ona se v mapách vyzná a má dobrý orientační smysl. (Nač být skromní, že?)

Cesta nebyla nejkratší, ale bylo krásné teplo, šli jsme jen v tričku a bylo nám fajn. Taťána trošku pochybovala, jestli jdeme dobře, ale nakonec jsme uviděli věž a byli rádi, že jsme to našli.

Nahoru jsme nakonec ani nešly, vstup nebyl levnější, nahoru se jezdilo výtahem a byla to uzavřená vyhlídková věž. Já mám ráda otevřené, tak mi vůbec nevadilo, že jsme nahoru nešli. Procházkou po okolí jsme zjistili, že jsou tam taky obrovské skokanské můstky na skoky na lyžích. Uf, tady z toho sportu mě mrazí, když to vidím v televizi a vidět to na živo, jak je to obrovské, nebylo zrovna příjemné. No poklona všem, kdo mají „kouličky“ vlézt nahoru a sjet to a ještě skočit? No fuj, já se mám asi tady na to moc ráda. Cestou dolů jsem navíc ocenila svoji horolezeckou obuv :D

Společná fotka!

Dole bylo zase krásně a vydali jsme se zpátky do města směrem k jezeru, kde jsme si snědli malou svačinku a relaxovali. Bylo opravdu teplo, takže jsme si toho dostatečně užívali.

Trochu jsme teda váhali nad tím, jestli nejet do Ikei už teď, že bychom objevili nějaký vlastní bus. Nakonec jsme si na to netroufli a řekli si, že už nám zbývá stejně jen hodina a půl než přijede autobus a holt budeme muset v Ikei hýbnout a oželet jídlo (Huuu, to mě trápilo nejvíc :/). Pak jsme se rozhodli pokračovat v procházce a víte, co jsme objevili? Úplně úžasný trh, kde jste si mohli koupit od džemů, oliv, česneku až po uzeného lososa, kyselé okurky a různé cetky. Bylo to krásné, spoustu jídla jste mohli i ochutnat, trh byl u jezera a do toho nádherně svítilo sluníčko. Ochutnali jsme lososa, který byl výborný, hlavně bylo poznat, že je maso čerstvé.

Takhle se dělá losos!

Ty květiny, achh... a dýňová polívka? Mňam!

Losos pán!

Na zpáteční cestě do města a na zastávku autobusu jsme se zastavili koupit něco malého k snědku. Já ochutnala typické finské jídlo Karjalanpiirakka neboli karelský piroh a musím vám říct, že to teda bylo nic moc (Spíš dost hnus, to jim jako fakt chutná?). Představte si, že jíte mastné pečivo s nafouklou rýží bez chuti. (Děkuji, nechci!)

Lenča se ještě setkala v Kuopiu se svým spolužákem ze střední školy, který je tu také na Erasmu. Píšu Vám to hlavně proto, že mě neustále překvapuje, jak je svět malý. Já mám radost, když potkám někoho ze Zruče v Praze a říkám si, jaká je to náhoda a co teprve, když se dozvíte, že je někdo známý ve stejné zemi jako vy a jen kousek od vás. Zvláštní J

Před odjezdem jsme ještě stihli navštívit finský sekáč a second handy je Finsko hodně proslavené. Mají je tu na každém rohu a nakupují v nich skoro všichni. Navíc tam opravdu objevíte skoro všechno, my to spíš ale šli okouknout ze zvědavosti.

V Ikee jsme nabraly s holkami parádní mety a prolítly ji okamžitě, jen abychom se hned dostaly k nakupování. Musím říct, že Ikea byla podobná jako na Černém mostě v Praze, takže jsem ani neobjevila žádné novinky a koupila si věci, které mám ráda a kupuju si i v Praze nebo věci, které mi tu prostě chyběly. (Péťa mi před odjezdem říká: „Doufám, že s sebou máš ňákýho plyšáka? :D Tak jsem se zasmála a říkala jsem: „Fakt ne:D“) No podívejte se sami, co jsem nakonec pořídila (a kdo měl hlavně nakonec zase největší nákup? :D)