sobota 5. září 2015

První dny ve škole

Omlouvám se, že nestíhám tak rychle vše sepisovat, možná kdybych to psala hned, víc bych si toho pamatovala. No snad se polepším :) 

Úterý...


Welcome!

Náš první den ve škole začínal až ve dvě hodiny. Rektor nás uvítal a mluvil dost vtipnou angličtinou, ale snaha se cení. Dále mluvila paní, která je tady asi taky nějaký velký kápo, její postavení, ale nevím nebo jsem to nepostřehla. Vypadá jako taková maminka celé školy. Měla jsem pocit, že kdyby se cokoliv pokazilo a já bych potřebovala s něčím pomoc, nic není problém a vše se vyřeší. Takový pocit tu mám ale většinou ze všech učitelů či lidí, kteří mají se školou něco společného, a kteří k nám mluvili. Dále byl velmi přínosný kurz, jak se orientovat v jejich studijních systémech, zapisování předmětu a dále. Tady na UEF je to tak, že nemáte celý semestr každý týden stejný rozvrh nebo aspoň většinou každé dva týdny (sudé a liché týdny) jako u nás na karlovce. Jeden předmět můžete mít třeba tři dny za sebou každý den 4 hodiny, další máte třeba jen přes internet a další máte jednou v pondělí, pak ve středu, pak za 14 dní v pátek a prostě pak v  tom máte pěkný binec. Zase se ale nenudíte a každý týden je jiný. Nemáte šanci upadnout do stereotypu :)
Dál následovala krátká přednáška o kurzu finštiny, který asi většina erasmáků bude navštěvovat. Na ten se moc těším, i když je finština hodně těžký jazyk a navíc má neskutečně dlouhá slova. (Chudáci, asi musí hodně platit za sms :)) Nejdelší finské slovo je - Epäjärjestelmällisyydellistyttämättömyydellänsäkäänköhän. Ani pořádně nechápu, co přesně znamená. Ale říkala jsem si, že bych se mohla pomalu už taky učit nějaké slovíčka. Takže tady pro mě (i pro Vás) základní slovíčka:


Děkuji - Kiitos
Jmenuji se Gabriela. - Minuun nimeni on Gabriela.
Na zdraví. - Kippis!

No jsem zvědavá, jak dlouho si to budu pamatovat. Každopádně finštinu máme snad dvakrát v týdnu každý týden, takže to bude intenzivní kurz. Na závěr byla přednáška o Studentské Unii a představili se nám i členové z ESN Joensuu, která spojuje erasmáky a vymýšlí pro ně různé akce. Hlavní je tam Australanka a střelenějšího člověka jsem snad nikdy neviděla. Byla fakt vtipná a správně praštěná. Poté jsme šly zase pěšky domů, jelikož jsme stále neměly kolo, ale naštěstí bylo pěkně, tak nám to ani nevadilo :)


To je krása!

Středa...

Ve středu jsme byly ve škole již na 10. Bylo to ale celkem zbytečné, konal se tam takový workshop, kde si každý mohl vzít letáčky o různých organizacích v Joensuu či se k nim přidat. Spoustu podkladů byla ale ve finštině, a kam jsme se chtěli přihlásit, to už jsme udělaly. Rozhodly jsme se teda s holkama, dojít se opět zeptat na kola. V Joensuu je totiž jen jediná půjčovna kol, která je měla, ale na začátku školního roku jsou všechna kola dost rozebraná. (Studenti se na ně snesou, jak vosy na bonbón a nepustí je do konce školního roku, nebo minimálně semestru).) Jsou tedy odkázáni jen na to, co jim lidé vrátili, takže to bylo každý den minimum kol na x čekajících studentů. Samozřejmě kola opět nebyla a my si, možná i trochu ze zoufalství, šly koupit kartičku na bus. Musela jsem se smát, když se nás Samuli ptal, jestli umíme jezdit v zimě na kole a my, že ne. A on, tak uznale hvízdnul a řekl, no tak to pro vás bude dooost jiné. Tak jsem na to zvědavá, to bude ještě sranda :)


To je vzorná studentka, co?

Odpoledne byla akce pro studenty, která se jmenuje City Orienteering, myslela jsem si, že je to něco na způsob šipkované. Přihlašovalo se po skupinách, a jelikož náš tutor byl zrovna někde pryč se svoji sportovní třídou, nikdo nebyl tak akční, aby nás přihlásil (kruci, proč jsem to nebyla já?), minimální počet lidí ve skupině byl 6 a tak jsme si říkali, že se aspoň s Gabčou půjdeme podívat na zahajovací program. Lenča šla se svojí tutorskou skupinou, která přihlášená byla. Celý den byla ale celkem vlezlá zima, nějak jsme se rozmazlily 18 stupni a pak to kleslo na 14 a to už taková parádička nebyla. Takže nám nakonec ani tolik nevadilo, že jsme se nezúčastnily. Poslouchaly jsme školní kapelu a užívaly si pár slunečních paprsků.


City Orienteering

Všude byla spousta lidí, hlavně Finové mají tuto akci hodně rádi. Možná i proto, že se můžou oficiálně opít na školní půdě :). Navíc je tu zvykem, že má každá fakulta svoji barvu a s tím jsou spojené i takové, trošku děsivé lacláče (nebo overal?), který tu ale opravdu všichni nosí v té konkrétní barvě (popelářská oranžová je fakt sexy;)) a v tenhle den je spousta lidí mělo. Navíc se na ně našívají nášivky různých spolků a podle mě různých symbolů a značek věcí, které má konkrétní člověk rád, je to asi taková jejich vizitka. Líbí se mi ale, že i když lacláče nejsou zrovna slušivé, snad jsem neviděla nikoho, kdo by je hrdě nenosil a dával tím snad, nedej Bože, najevo, že se stydí za to, kde studuje. To se mi líbí :)

Když se ale vrátila Lenička a já viděla, jak ji svítí očka, jak ta akce byla fajn, bylo mi líto, že jsme se nezúčastnily. Na každém stanoviště se prý hrály různé hry se skupinou, například pantomima a jiné. Určitě bude ale ještě spousta akcí, kterých budeme moct být součástí, a budou také super. Ostatně jako zatím spousta věcí tady :)

Děkuji za přečtení!
G.

4 komentáře:

  1. Jako bych tam byl taky - dokonce už těch 14 stupňů máme i v Brně, takže iluze je dokonalá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že nám těch 14 stupňů vydrží ještě dlouho :D

      Vymazat
    2. No, já vím, že už jsi tam dlouho - ale tady u nás je 14 stupňů jakože docela kosa. Vzpomínáš? :-) :-) :-) Takže já si teda přeju o něco víc - a myslím, že tady na jihu to ještě o kousek vytáhnem :-) A tobě přejeme, ať z tebe není za chvíli Ledová Královna :-)

      Vymazat
  2. Ale tak vy jste si stěžovali, že je vám velké teplo, tak teď máte zimu a jste zase nespokjení? Hrozný :D

    OdpovědětVymazat