První týden pokračuje..

Škola voláá

Čtvrtek

První čtvrtek našeho školního týdne měl být podle naplánovaných přednášek ve škole nejnáročnější. Opravdu tomu tak bylo. Ráno jsme se šly pro změnu zeptat na kola. A pro změnu je - NEMĚLY. Už nás to dost nebavilo, pořád jsme tam volaly a pořád je neměly. Když jsme tam ale přišli, kluk před námi kolo dostal a to jsem tam tak půl hodiny předem volala a řekli mi, že kola nemají. Nakonec z nich vypadlo, že to tam vlastně funguje tak, že kdo první přijde, kolo dostane. Je to v podstatě o štěstí. Nebo o pevných nervech a síle chodit pořád tam a zpátky. 
První přednáška ve škole byla o ubytování. Třešničkou je, že tady mají takové speciální zámky, jak už jsem zmínila v jednom článku, ale další specialitkou je to, že pokud si náhodou zabouchnete dveře, platíte 40eur (už zase ty eura :D) za zámečníka a pokud klíč ztratíte, platíte 300eur za výměnu zámku. To si to pak rychle rozmyslíte, jestli ten klíč ztratíte nebo ne :D Navíc se tu opravdu striktně dodržuje noční klid, jelikož koleje jsou určeny nejen pro studenty, ale i pro rodiny s dětmi, kteří zde bydlí. Pokud se tedy po 22:00 hodině dělá na pokojích velký hluk, může se na něj zavolat policie (to je vzrůšo, co?). No, a když už jsme u toho, další přednáška byla s panem policistou, který nám říkal určitě spoustu užitečných informací, nějak jsem ale moc nevnímala. Říkal ale, že Joensuu je celkem bezpečné město a to je pravda. Taky z něho mám takový pocit, často tu moc lidí nepotkáte, a když ano, tak sportují nebo venčí psa a všichni se tváří moc mile. Navíc jak je tu drahý alkohol, nestane se vám, že tu potkáte na ulici opilého bezdomovce. Drogy se tu netolerují prý vůbec, takže se vlastně nemáme čeho bát. Až na kolo (pokud ho teda někdo má, že?), to si máme zamykat. Ty se tu nejvíc kradou. Možná proto, že už jsou lidé tak zoufalí jako my, když nemají kolo. My už s holkami taky po nějakém pokukovaly. 
Přednášku o doktorech vedla moc roztomilá starší paní, která nám řekla, kde je tu fakultní doktor, a jak to tam všechno funguje. U doktora to vypadá jako když přijdete na hodně luxusní úřad, kde sedí paní za přepážkou a vy ji řeknete, co vás trápí, někdy vám to vyfotím. 

Pro zpestření článku tu máte ještě kousek videa ze středeční akce :)

Dál pokračovala přednáška se jménem - What to do if feeling down? neboli, co máme dělat pokud se necítíme dobře, stýská se nám a nemůžeme se adaptovat na nové prostředí. To bylo moc hezký. Jsou tu opravdu tak upřímně empatičtí a vůbec to nepodávají znuděně (přednášku teda zase vedla ta naše "maminka školy", takže to ani nemohlo být jiné). Říkali nám také, že pokud jsme z teplých krajin, máme se dost zásobovat vitamínem D a hodně chodit ven, že teď už bude jen hůř a hůř - zima a tma. V zimě je tu světlo třeba jen 4-5 hodin. Sluníčko vyjde kolem 11 a ve 4 už zase zapadá, to celý den budu jen spát. Vůbec si nedokážu představit, jaký mají program erasmáci u nás na Karlovce, tady je to všechno tak promyšlené a jsou na nás tak moc hodní, že jsem z toho občas až na měkko :D (já vím, jsem děsná citlivka).
Další téma tohoto dne jsou výlety. Studentské unie nám nabízeli výlet do Petrohradu a do Laponska. Nemohla jsem si vybrat který. Nakonec jsem si říkala, že Laponsko bude asi větší zážitek a nejspíš už se tam nikdy nepodívám. Během oběda ale Gabča zjistila, že jsou už jen poslední 4 místa. Bláhově jsem si říkala, to nebude tak rychle rozebraný a pořád máme, když tak s holkami ještě jedno místo rezervní. Lenička se nakonec přihlásila, Gabča to nestihla a já už se o to ani neměla čas pokoušet, protože bylo Laponsko rozebrané. To jsem byla pěkně naštvaná, hlavně teda na sebe, že jsem to neřešila dřív. Říkala jsem si, ale že Petrohrad bude taky krásný, navíc se tam chodí na Labutí jezero, na který bych strašně chtěla, takže jsem se nakonec začala těšit tam. Další přednáška šla teda bohužel dost mimo mě, i když se hodně lidí smálo, takže byla evidentně povedená. Poslední přednáška byla zase s naší "mamkou", ale taky už si nevybavuji, o čem byla.
Po škole jsme se opět vydaly zeptat na kola a překvapivě - NIC. Takže opět 5-6km pěškobusem. Naštěstí bylo zase krásně.

Místní stánek se zmrzkou!

Chtěla jsem Vám sem rovnou sepsat i další den, velké páteční zvraty a první party, ale na to si ještě počkejte!

Pusu

G.